Přišlo to stejně rychle, jako jsme se s tím museli na konci roku následně rozloučit. Famfrpálová družstva byla na celý školní rok 1994/1995 rozpuštěna, neboť se konal Turnaj tří kouzelníků. Od té doby mnoho studentů podlehlo absťáku a tak se to snažili vynahradit účastí na hodinách létání nebo minimálně létáním ve volném čase. Nyní nastala ta pravá chvíle, protože týmy na školní rok 1995/1996 jsou pevně stanoveny a kapitáni týmů se již nemohou dočkat, až povedou právě svou kolej za vítězstvím a společně s ním získáním famfrpálového poháru. Kapitán je v každém roce jen jeden a ti, kteří se jimi stali, si zaslouží gratulace, provolávání slávy, ohňostroj, přípitek a velký…
-
-
Pojďme se prohrabat životem prof. Beewara
S lehkým zpožděním je přece lepší než nikdy, ne? Znáte to, konec školního roku umí být hektický, hromada písemek, zkoušení, nervů a nepořádku. Co si budeme, ačkoliv miluji pořádek a moje část pokoje musí být vždy tip ťop na rozdíl od zbytku toho šílenství, kterému vládne Erika, Lianna nebo Wendy, ke konci roku to jde z kopce. Hromada učebnic, pergamenů a podobných věcí umožnila krátké zpoždění článku, který se válel až na samém dnu kufru a já ho vytáhla vlastně až teď, protože těch kufrů mám vždy takovou hromadu… No dobře, k jádru věci. Velká šéfová-redaktorka mě pověřila jedním z mých oblíbených úkolů a to rozhovorem. Když jsem si všimla toho seznamu jmen, ke…
-
Lucian Carter: Milovník vidliček zblízka
To jsem si tak jednou válela šunky v té naší redakci, víte, a přemýšlela nad spoustou děsně důležitých věcí, víte. Jak roztomilé by bylo díťátko tlustočerva a ďasovce, kolik kapustových muffinů by bylo potřeba pro kompletní naplnění mrzimorské společenky nebo jak bych se konečně mohla skamarádit s nějakým tím roztomilým mozkomorem, víte. Prostě spousta myšlenek to byla. A to vám za mnou najednou přišla pansorka šéfredaktorová, víte, že prý má v plánu další rozhovor s nějakým pansorem a že prý jestli bych to jakože nevzala. Já jakože prvně nevěděla, víte, protože jsem měla naplánovanou výpravu se svými teniskami za pokladem kapitána Ponožky… rozhodně ne do Zapovězeného lesa, jo. Ale když…
-
Leslie Collins: Beránek v rouše vlčím?
Upřímně řečeno jsem se bála, že budu slečnu Hollins shánět po všech čertech, když mi s ní zadala šéfřepátorka rozhovor, ale kupodivu jsem ji prostě potkala na honbě. Nakonec jsme si domluvily, že se sejdem ještě před koncem levné škváry a já byla ráda, že nejsem nucena to řešit kupříkladu přes sovu. Sešly jsme se u jezera, sice s decentním zploužením – kupodivu nikoliv z mé strany – kde jsme si udělaly menší plivník a pak jsme začaly rozhovor. Co ještě plánujete stihnout o prázdninách? Těšíte se na nový švarný mok? Cez prázdniny? No, už snáď len dokončiť letnú školu, viete, bude ten ples, na ktorý sa vážne teším, a…
-
Rozhovor: Kahlen Worrell aneb rozhovor s modní fanatičkou
Po příjezdu do Anglie mi bylo často omíláno, ať si najdu kamarády. Někdy jsem slyšela, že přidání se k nějakým zájmovým skupinám ve škole tomu napomůže, tak jsem se přidala do redakce se záminkou najít si přátele. Skutek se však minul s účelem a hned v prvním týdnu, co jsem se u nich rozhodla pobývat, mi byl do ruky nemilosrdně nacpán bloček a pero s příkazem, ať jdu vyzpovídat profesorku Worrell. Měla jsem sto chutí protestovat, páč haló, já si přišla hledat kamarády, ne si povídat s nějakými individui, kterých si přes školní rok jistě užiju dost, ovšem nakonec jsem se sebrala a vydala se ke kabinetu vyvoleného individua. Cestou…
-
Módní poradce a prefektka v jedné osobě? Rozhovor s Isabellou A. Arden
Ze začátku jsem si úplně nebyla jistá, jestli je dobrý nápad, abych s někým dělala rozhovor. Když mi ale nabídli slečnu Garden (Arden, pozn. red.), nedalo se odmítnout, přeci jen je to jedna z té hrstky lidí, co mi nějakým způsobem uvízli v hlavě. Tak jsem si slečnu jednou odchytila po vylučování a poprosila jsem ji, jestli by si na mě nenašla čas.
-
Rozhovor: Rain Duff aneb polonahá kudrlinka
Když jsem byla vybraná, že mám podrobit rozhovoru profesora, tak jsem v první chvíli byla nadšená, protože už jsem se těšila, jak si s někým z mých oblíbených vyučujících popovídám. Úsměv mi trochu pohasl, když jsem zjistila, s kým mám ten rozhovor dělat – posilu týmu, Raina Duffa, jsem párkrát míjela na chodbičce ve vlaku a vůbec mi od pohledu sympatický nebyl, což se moc nezměnilo ani po Zahajovací slavnosti. Ale co, přežila jsem útok akromantulí, takže určitě přežiju všechno, řekla jsem si a psychicky se obrnila – horší než profesor Snape přece nemůže být nikdo. Když vypsal hodinu na středeční večer, tak jsem poněkud znervózněla, doufala jsem, že to…
-
Přísná či hodná zástupkyně? Rozhovor s Adriou Nobel
Zdraví vás váš nejmilejší a nejúžasnější kolejní profesor Havraspáru, avšak dnes, netradičně, s článkem! Ano, je to tak, i profesoři mohou přispívat do Sonoru a já jsem jedním z nich. Když se v redakci nadhodilo téma, že by byl potřeba další rozhovor, na svém korektorském křesle, tiše opravuje práce ostatních, jsem nastražil ušiska a vyvalil oči. „Cože? Další rozhovor?“ Už mě nebavilo jen tak se povalovat po redakci a hledět do prací ostatních. Měl jsem chuť vytvořit něco nového něco svého, něco originálního, něco… SERDŽOVSKÉHO. Jak už jste si mohli všimnout, rozhovor jsem dostal a měl jsem si vybrat, s kým jej udělám. Volba byla jasná – naše nejkrásnější zástupkyně ředitele, Adria Nobel. Pár…
-
Rozhovor: Zlatoslav Lockhart aneb oslnivý chrup
Rozhodla jsem se, že ke svým barevným botičkám přidám i klobouk. Takovej ten kůl novinářskej klobouk. Hnědej, s papírkem zastrčeným za stuhou. Nevěděla jsem ale, co na ten papírek napsat, a tak jsem na něj namalovala jednorožce. Však kdo nemá rád jednorožce, že? Vybavena kloboukem, notýskem i psacími potřebami jsem byla vyslána na supertajnou misi. Byla tak supertajná, že redakci Sonoru zaplnily dopisy, ve skrze anonymní, s žádostmi o velmi intimní otázky na dotyčného. Mimochodem, mám inzerovat nabídku prodeje papíru na podpal. Onou supertajnou misí byl rozhovor s nejnovějším přírůstkem do profesorského stáda u nás v Bradavicích. Údajně má jít o nějakýho slavnýho chlapíka, který zachraňuje dámy v nesnázích. Já…
-
Rozhovor: Terry Morco aneb salámisti na útěku!
Profesorka/Šéfredaktorka Lacrux se rozhodla začít s novou rubrikou školního časopisu a to s rozhovory. Jelikož jsem byla zrovna po ruce, dostala jsem do ruky tužku a notýsek a její ukazováček pravé ruky mi naznačil cestu. Hotovo, tečka, běž. Víte o tom, že nemám ráda být zodpovědná za věci? Mám docela problémy mluvit s lidmi. A jít za samotným ředitelem? Většinou mám prostě nutkání utéct, protože jsem opravdová “hrdinka” a dlouho jsem rozdýchávala to, že jsem dostala tenhle “bojový úkol”. Zhluboka nadechnout a vydechnout, lehce zaťukat na dveře ředitelny a vstoupit. Už jen to mě stálo víc odvahy, než třeba podívat se na pavouka a utéct. Když mi ředitel otevřel, strnula jsem…