Veselé Vánoce a Šťastný nový rok! Jo počkat, to už bylo, omlouvám se, co to vlastně bylo teď? Hm… No ano! Velikonoce! Vajíčka, sprostí zajíčci, už vím, už vím! Takže to zkusím znovu, šťastné vajíčkonoce? Abych moc nepředbíhala, jelikož jsem psala už pozvánku, byla jsem na tuhle akci tak natěšená, že jsem dokonce odflákla i úkoly, abych se tam mohla dostat a popravdě, teď nevím, jestli jsem udělala dobře nebo ne. Už jen co jsem se docapkala ke kamennému kruhu, kam chodím každý týden trpět na drakologii (hele, Drakologie je super, ale já se prostě draků bojím), byla jsem dost v šoku. Byla tam hromada cizáků, které později profesor Chambers…
-
-
První školní rok s časopisem Sonorus
Jak jste si jistě všichni všimli, v naší milované škole čar a kouzel v Bradavicích se blíží takové ne příliš populární období, a to období zkoušek, které velmi záhy přejde v období oblíbenější, tedy v období prázdnin. Na začátku školního roku 1992/1993 časopis s velkým elánem začínal, a věřím, že kdyby nenastaly komplikace, jistě bychom se stejným elánem pokračovali bez přestávky. Má to však jedno velké ALE. Mnoho z vás (vlastně každý,) musel postřehnout změnu domény. Věřte, nebylo to jednoduché a já jen děkuji tomu, že dobří lidé měli zálohy, protože jinak bychom o asi 30 článků nenávratně přišli. Stačí, že jsme ztratili některé obrázky, které články doprovázely. Kvůli této…
-
Prof. Morse pod drobnohledem, vážně miluje boty?
Opět nastal den, kdy jsem musela na hlavu narazit onen pomyslný klobouček redaktora znovu a vyrazit mimo teplou kolejní místnost. No nebylo to tak, že jsem musela, ale že jsem málem brkem šéfredaktorce vypíchla oko, když se ptala, kdo chce další rozhovor s některým z profesorů. Nebyla bych to já, kdybych se nepřihlásila a nakonec si tuhle prácičku neuloupila pro sebe. Po rozhovoru s ředitelem, jsem si byla jistá, že další rozhovor zvládnu bez větších problémů, avšak místo, kam mě vedly moje kroky, bylo pro mě naprosto neznámé – kabinet profesorky Morse – vrchní vyšetřovatelky, největší milovnice bot a podle toho, co jsem stihla postřehnout v hodinách, je taky pasována…
-
Zajíčku, vajíčko, kdepak já tě mám?
Zajíčku, vajíčko, kdepak já tě mám? Ano, čtete správně. Moje momentální myšlenky se zaobírají jen tím, že chci vajíčko. Ne takové to od slepice, nebo snad i dračí, které bych sice chtěla, no kdyby tak zůstalo pořád, protože z draků já mám strach. Chtěla bych čokoládové vajíčko a doufám, že ho taky dostanu! Naše šéfredaktorka mě poprosila, jestli bych nemohla sepsat pár úvodních slůvek na velikonoční akci, kterou nám škola chystá, a proto jsem zde, zas a znova, se slovy jenž mi momentálně nedávají smysl, protože už jen vnímám vůni čokolády, kterou bych chtěla sníst! A o co vlastně půjde? To je mně samotné záhadou, ale při zmínce čokolády jsem…
-
Šifruj, dešifruj, hledej
Mnozí z vás si již všimli nové akce, který na našem projektu probíhá. Vlastně si možná troufnu tvrdit, že všichni, jelikož mám pocit, že ten velký obrázek v levém menu se opravdu nedá přehlédnout. Mnozí z vás se ptali, jak to vlastně funguje, proto jsem si opět sedla na chvíli s naším skvělým ředitelem a zeptala se ho na pár věcí, které vám teď vypíšu. První, co je třeba zmínit, je onen neobvyklý prvek, tedy týmy. Kdo tu už tráví hezkou řádku dní, podobně jako já, určitě si pamatuje, že podobných akcí bylo spoustu. Aprílové košíčky, vločky, dopisy… Ovšem nikdy, až doteď, nebylo možné se spojit do týmů, proč tedy…
-
Mrzimor zase válel! Tentokrát svá těla ve sněhu.
Tentokráte zažili malí jezevčíci nevídané překvapení. Kolejní akce se nekonala na cestách, kde vás chce někdo zabít nebo přinejmenším zmrzačit, ale byla v klubovně. Prefektky zřejmě tentokráte nechaly svou škodolibost doma a malé žluťásky potěšily něčím nenáročným. Asi ta atmosféra Vánoc ještě působila, jinak si to nelze vysvětlit. V úvodu uvítala studentíky při příchodu do klubovny nevídaná zima, Roni s Leylou a velkým úsměvem na tváři a zvonková hudba lákající dovnitř. Všechno vybavení zmizelo a mohli jsme vidět jen všudypřítomné hory sněhu a znak hrdého jezevce všude, kde se dalo. Sněhové vločky spolu s obrazem kolejního znaku vytvářelo něco tak kouzelného, až oči přecházely. Někteří chytří žluťáčci přišli v zimním oblečení, ale pár chytráčků, takže…
-
Plesáme podruhé – tentokrát v růžovém
Jak jsem již psala, pár dní před uskutečněním plesu po hradě poletoval párek zmatených sov, které se snažily doručit informace. K těm se později přidaly i sovy, které nosily nemalé množství valentýnek a vyznání, ovšem i tak se mi zdálo, že jsem nepotkala nikoho, komu by to přímo vadilo. Spíše jsem potkávala spoustu nadšenců, kteří už se zaláskovaného večera nemohli dočkat a já i přesto, že velkým příznivcem tohoto dne nejsem, jsem musela dát za pravdu, že plesový výbor se opravdu činí, přičemž jsem se nakonec začala opravdu těšit. S výběrem kostýmu jsem už měla přeci jen trošku problém, ovšem, jak jsem viděla, nebyla jsem jediná. Po oblečení se do…
-
Salámisti pod lupou!
Není tomu tak dávno, kdy jsem dělala rozhovor s ředitelem a zároveň i milovníkům poníků. Jistě si tak dobře jako já vzpomínáte na jeho zmínku o sektě Salámistů. Nedalo mi spát vědomí, že je na škole tak podivná sekta, a proto jsem se na vlastní pěst vydala po pátrání a zjištění pravdy. Netrvalo to dlouho, protože moje věčné otravování ohledně Salámistů už muselo všem lézt na nervy a jedna osoba mě nasměrovala za druhou, ta za další, no a po tom, co jsem celý den pobíhala po hradě, našla jsem svůj cíl. Samotnou zakladatelku! V první chvíli se na mě dívala dost zvláštním pohledem, což jsem nechápala já, ale nakonec se…
-
Já plesám, ty plesáš, všichni plesají!
Už déle než dva týdny jsem na chodbách slyšela šuškání o nadcházející akci. Nijak jsem to neregistrovala, protože pro mě bylo učení a pololetní testy přednější, než jakékoliv oslavy vánoc, nebo něco takového. Ovšem v den, kdy jsem já sama dostala pozvání, začala jsem se zajímat víc. U sovince byly fronty, protože všichni ještě na poslední chvíle posílali domů sovy, aby jim rodiče poslali šaty, obleky, doplňky, tuším jsem zaslechla i něco o bílých rukavičkách po dědovi. Na chodbách pár odvážlivců už zkoušelo tance či podobné kreace, aby na plese zazářili. Ono přece jen ty zvěsti o plese nebyly jediné, táhly se řeči, že prý bude i taneční soutěž, což…
-
Kolejní akce Havraspáru, aneb zkouluj koho můžeš!
Dlouhé večery v Picardově kabinetu nad skromným občerstvením, v jedné ruce hrnek teplého čaje a v druhé pero, které škrabopisem zaplňuje pomačkaný kus pergamenu. Takto zhruba vypadají naše přípravy na kolejní akce a tato nebyla výjimkou. S Leslie na profesora Picarda hrneme nápady, on se zamyšleným výrazem chodí křížem krážem místností, některé návrhy nám schvaluje, jiné zavrhuje, tu něco přidá, jinde ubere. Asi jako každé vedení koleje chceme, aby naše svěřence občasné hromadné akce jen pro naši kolej bavily a studenti na ně chodili s chutí, takže vaříme své mozky, popisujeme štosy papírů a nakonec se vždy nějak dobereme k výsledku a s doufáním, že vše vyjde tak jak má,…