Drahí čitatelia, radi trávite čas vo svojej spoločenskej miestnosti? Cítite sa tam bezpečne, mimo ohrozenia všetkých (ne)tvorov, čo sa pohybujú za bránami hradu? Ak ste odpovedali aspoň na jednu z týchto dvoch otázok „áno“, robíte chybu, ktorá Vás môže stáť život. Ešte šťastie, že som tu ja, Taliaina Down, očividne jediná osoba na hrade, ktorá sa zaujíma o Vaše bezpečie. Dovoľte mi teda, prosím, zachrániť Vám život. Neviem, koľko ste toho stihli započuť, ale na poslednej koľajnej akcii Havraspáru sa veci tak trochu zvrtli (teda, ono sa veci zvyknú zvrtnúť na takmer každej školskej akcii, ale tu to už fakt prekročilo všetky hranice). Nejaká neokukaná prvanda sa totiž o niečo…
-
-
Raz príde deň, kedy… Alebo, ako študent získal V-čko za hru a pochvalu
Bol raz jeden študent, ktorý patril k najlepším žiakom, bol obľúbený, každý ho mal rád a vo všetkom vynikal. Predsa len, popularita a sláva na základe inteligencie a úspechov dokáže spraviť radosť každému. Ale o tomto dnešný príbeh nie je. Dnešný príbeh je o bežnom študentovi, ktorý síce nevynikal na akademickej pôde, ale nebol ani úplný hlupák, ktorý by sa nič nedokázal naučiť. Raz dostali v škole zadanie v znení: Nasledujúcu domácu úlohu môžete akokoľvek spraviť. Môžete využiť všetky dostupné materiály. Témou je “Ako som sa stretol alebo stretla s mojim vysnívaným drakom”. Na vypracovanie máte päť týždňov. Veľa šťastia. Väčšina spolužiakov sa pustila či už do úvahy, novinového článku…
-
Berú nám Bradavice naše práva?
Drahí čitatelia, stihli ste si všimnúť, že sa už nachádzame v 21. storočí? Že nie? Nemusíte sa báť, rozhodne nie ste jediní, vedenie hradu na tento fakt celkom očividne tiež zabúda. Ako to? No, od zavedenia demokracie vo Veľkej Británii už určite ubehli minimálne dve celé storočia (a možno aj viac, mňa história nezaujíma), avšak náznaky slobody slova by ste v Bradaviciach našli len ťažko. Kedy ste sa naposledy cítili byť reprezentovaní? Kedy niekto zastával Váš názor? Ja viem, nikdy. Ani jeden z dospelých členov tejto „prestížnej školy“ sa o nás, žiakov, totiž celkom očividne nezaujíma. Netrápi ich, aké sú naše potreby a či sa azda cítime byť v ohrození.…
-
Do roku 2005 dobrým skutkom napred! – II.
A je to tu zase, spolužiaci, druhý diel dobrého skutku! Koho teda nominoval na potenciálne dobrého človeka chrabromilský prefekt Jamie Lockwood? Podarilo sa mi dotyčného nájsť a zdarne vyzískať odpovede? Alebo ma kleplo niekde uprostred schodov, keď som sa už stýkrát musela vrátiť z veže do podzemia a z podzemia do veže? Držte si klobúky, pretože ja sa nevzdávam a som odhodlaná ten dobrý skutok vypáčiť z každého! I keď možno až v priebehu času... ale to je už o inom! Vrátime sa k druhému dielu, pretože ďalším nominantom sa stal...
-
Chvilka poezie: Koledy pro studenty Bradavic
Někteří z vás ještě pamatují doby, kdy byl Sonorus časopisem výhradně studentským. Ačkoli s časem zestárl a dostal se tak spíše do rukou bradavických absolventů, na svůj původ nikdy nezapomněl... a právě proto dnešní chvilku poezie věnujeme právě vám, drazí školáci i záškoláci vzdělávající se právě v této instituci! Potěšte svého ředitele, jeho zástupce i inspektorku tím, že jim u štědrovečerní večeře zazpíváte pár koled. A pokud se budete cítit laskaví, můžete svým lahodným zpěvem podarovat i školníka!
-
Antero, jak ho neznáte
Nová rubrika je tady a s ní i rozhovory s vašimi (ne)oblíbenými profesory tak, jak je možná neznáte. Kdo nejlépe relaxuje tancováním na louce za úplňku a čí největší vášní je sbírání sošek egyptských koček? To všechno se pro vás ve své nové rubrice DAY WITH! snažím zjistit a jako první jsem den strávila rovnou daleko za hranicemi Británie v dalekém Finsku s jedním z kolejních ředitelů.
-
Za dveřmi madam Pomfreyové
Famfrpál sice nové vedení zrušilo, ale dveře od ošetřovny se nezastaví. Nejzajímavější případy, které si u madam Pomfrejové na lůžku poležely v tomto článku. POZOR před profesorkou, která tráví své žáky a před bláznem pobíhajícím v Bradavických chodbách.
-
Jak na soužití ve škole s Brownem a Moonovou
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Sonoru, vítám vás u dalšího dílu poradny, ve které vám spolu s tou hlupačkou Moonovou odpovíme na vaše velice chápavé a rozumné dotazy - ano, správně, jedná se o sarkasmus. Zatímco v předchozím díle jsme se věnovali lásce, sociálnímu konstruktu, který si lidé vymysleli čistě pro své potěšení (a pro to, aby měli jaká řešit dramata), dnes se věnujeme našemu školnímu bradavickému prostředí.
-
Turnajový oběžník I. – komu ujely nervy a kdo rozebíral famfrpálový stadion?
Poslední týdny mezi studenty šumí jedno téma – mezikolejní bradavický turnaj. Příležitost, jak získat jistou prestiž sobě samému, jste-li z těch arogantních typů, co si chtějí nahonit ego, anebo dopomoct své koleji k získání závěrečného poháru. Nikdo z nás neví, co se děje v hlavách jednotlivých soutěžících – a od toho jsem tady já, John Brown, abych vás provedl prvním týdnem turnajového klání. Schovaný za pergamenem a brkem jsem pečlivě pozoroval jednotlivé účastníky a s některými z nich jsem i hovořil, jen abyste vy, čtenáři Sonoru, dostali exkluzivní informace. Taková významná událost, jako je mezikolejní turnaj, se neobejde bez jisté dávky intrik, podvodů a nečisté hry, a já vám mohu…
-
Príchod do Bradavic
Ahojte!Predtým ako sa pustíte do samotného čítania, by som sa na úvod rada predstavila – aj keď iba stručne. Moje meno je Claudia Loreli Monet a píšem to hlavne preto, že väčšina z Vás ma ešte nepoznáte. Som v zmijozelskej fakulte a tento rok som nastúpila do druhého ročníka. To by sme mali, teraz sa môžeme vrhnúť na samotný článok. Rada by som zaspomínala na náš, pomerne nedávny príchod späť do Bradavic a s ním taktiež spojenú zahajovaciu slávnosť.Na stanicu King’s Cross som tento rok prišla v sprievode oboch mojich rodičov. Popravde? Tento fakt ma síce potešil, ale viac by som to ocenila minulý rok.Len čo som vkročila na stanicu uvedomila som si,…
