2004/12,  Bradavice,  Chvilka poezie

Chvilka poezie: Koledy pro studenty Bradavic

Někteří z vás ještě pamatují doby, kdy byl Sonorus časopisem výhradně studentským. Ačkoli s časem zestárl a dostal se tak spíše do rukou bradavických absolventů, na svůj původ nikdy nezapomněl… a právě proto dnešní chvilku poezie věnujeme právě vám, drazí školáci i záškoláci vzdělávající se právě v této instituci! Potěšte svého ředitele, jeho zástupce i inspektorku tím, že jim u štědrovečerní večeře zazpíváte pár koled. A pokud se budete cítit laskaví, můžete svým lahodným zpěvem podarovat i školníka!

Vaše redakce Sonoru


Pásli ovce raraši,
neb byl pastýř na kaši!
Hajdom, hajdom, tydlidom,
hajdom, hajdom, tydlidom.

Fraser se mu ukázal.
“Chop se hůlky!” přikázal.
Hajdom, hajdom, tydlidom,
hajdom, hajdom, tydlidom.

Pastýř tahá hůlku hned,
špatný má však slovosled.
Hajdom, hajdom, tydlidom,
hajdom, hajdom, tydlidom.

A tak Fraser rarachtým
šel předhodit žákům svým.
Hajdom, hajdom, tydlidom,
hajdom, hajdom, tydlidom.

Půjdem spolu do Bradavic,
důdlaj, důdlaj, důdlajdá!
Derrecku! Myricku!
U tebe chci studovati,
Derrecku Myricku,
u tebe chci studovat!

Budu tě mít na lektvary,
výbuch semhle, výbuch tamhle, důdlajdá!
Derrecku! Myricku!
U tebe chci studovati,
Derrecku Myricku,
u tebe chci studovat!

Až vybouchnou Bradavice,
střecha vlevo, zdivo vpravo, důdlajdá!
Derrecku! Myricku!
Hned tě mám rád o to více,
Derrecku Myricku,
hned tě mám o moc víc rád!

Chtíc aby psal, tak zpívala
studentovi.
Pak bezmocně se dívala
kterak loví

z paměti zbytky znalostí
o bylinkách.
Div mdloby se jí nezhostí;
Carmen, máš strach?

“Tebe jsem pilně učila,
nebožáku.
Proč’s chytrý jako uhnilá
žába v láku?!”

Tak pláče profka ubohá
a žák taky.
Naděje zbývá nemnohá
– snad taháky.


Dej Filch štěstí tomu domu,
my zpíváme, víme komu:
Pějem školníkovi,
co nás v noci loví,
ať ho bací sto tisíc hromů!

7

Jeden komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *