Drahé čtenářky, milí čtenáři!
Přišel prosinec a s ním se blíží i období sněhu, mrazu, vánic i Vánoc. Mnozí z vás jistě mají dojem, že před zimou by bylo nejlépe zalézt někam do tepla, aby vám nezalezla až za nehty, jsou tu ovšem i jinačí borci! Mezi ně patří i náš věrný čtenář, Luis Edward O’Boretz, který většinu svého života strávil za jedním nebo druhým polárním kruhem.
Pan O’Boretz se nám svěřil, že o životě plném mrazu snil již od mládí. Pokoušel se dokonce stát se zvěromágem, v tom mu ovšem prý zabránil antitalent na přeměňování, a tak si nyní svůj sen kompenzuje častými výlety na Arktidu či Antarktidu. Zároveň disponuje impozantní sbírkou ledniček a mrazáků, s níž se těší, když si zrovna doma léčí omrzliny.
ilustrace: redakce Sonoru
Nyní se ovšem pohodlně usaďte a nechte se panem O’Bortzem zanést do jeho vysněného prostředí!
redakce Sonoru
L. “Ed” O’Boretz
Chtěl bych být tučňákem v zemi ledu
tak moc, že říct to nedovedu!
Pročež vám o tom aspoň pěji
(co nejsvěřepěji!)
“Být člověk – nač?” já ptám se stále.
Lidem chci navždy dáti vale
a žít už jenom mezi svými
bratry tučňáčími!
To by byl přeci jen život jiný:
Ráno se dívat do krajiny
a vidět všude jenom bílo.
Taková krása, to by bylo!
Každý den k jídlu bych měl rybu,
takový život by neměl chybu.
Orkán by střídal metelici!
Občas bych pozdravil expedici
– tu rybu bychom snědli spolu
v mém bílém domově na jižním pólu.
