Když se chýlil čas k další kolejní akci, tentokrát k té určené jen pro naše Havránky, s Leslie jsme se nadšeně pustily pod občasným dohledem profesora Picarda do plánování. To nás tuze baví, je to sice fuška, ale rády si trochu potrápíme mozečky při vymýšlení náplně, která by naše svěřence mohla bavit. Nutno podotknout, že s každou další akcí je to složitější, protože se nechceme opakovat, o to je to ale větší výzva. Budeme vařit? Budeme tančit? Budeme lítat? Budeme plavat! Sluníčko, voda, plavky… To vše k létu neodmyslitelně patří, tudíž jsme se rozhodly náplň akce vést tímto směrem. No jo, ale kde? Já do Černého jezera odmítám vlézt, vlastně nadšeně lezu jen do bazénů, u kterých vidím na dno. Žádný takový ale v Bradavicích nemáme a přece neprozradíme celé koleji heslo k prefektským koupelnám.
Naštěstí nám profesorka Morseová vyšla vstříc a dovolila nám využít její vlastní aquapark, který jste měli možnost navštívit, pokud jste šli na její první letní hodinu létání. Ale jak se tam dostat? My jsme tam tenkrát pouští doletěli na létajících kobercích, což teď nepřicházelo v úvahu, jelikož náš kolejní ředitel už předem smutně oznámil, že v den konání kolejky má nějaké důležité zařizování mimo školu a bez odborného dohledu přece neposadíme studenty na koberce, na kterých pořádně neumíme létat ani my dvě. Sova dala sovu a bývalý profesor Arthur Todd, ke kterému jsme obě v prvních dvou letech chodily na bylinkářství i kouzelnické léčitelství, nás navštívil a zapůjčil nám své kouzelné zrcadlo, které nám na hodinách mnohokrát posloužilo při cestování. Přemisťovat se totiž nikdo neumíme a je to daleko pohodlnější než přenášedlo (profesorka Morseová by asi nebyla nadšená, kdyby někdo do jednoho z bazénů hodil obsah svého žaludku).
S Leslie jsme v aquaparku byly už od oběda, postupně jsme do něj nanosily všechny potřebné věci, což jsme zvládly rychle, a tak jsme si pak mohly nerušeně užívat všechny atrakce, to bylo skvělé. S blížící se osmou hodinou jsme šly čekat na studenty k zrcadlu a doufaly jsme, že ho ochotní skřítci nezapomenou donést do středu naší společenské místnosti. První hlava, hurá, nezapomněli! Přišlo sice jen šest dívek, ale to nemůžeme mít nikomu za zlé, pravděpodobně se zbytek zapomněl u čtení učebnic v knihovně (to se dost často stává i mně, takže to naprosto chápu). Dovedly jsme je dovnitř a nechaly jsme je, ať si užijí cachtání v bazénu, což v tom vedru přišlo všem vhod, stejně jako osvěžující koktejly, které připravil profesor Picard, a tak jejich vypití mělo vedlejší účinky. Tedy řeknu vám, to byla sranda. Neřekl ani nám dvěma, co všechno se může stát, a tak jsem se při pohledu na stále tancující Cynthii nebo bečící Terry musela hodně přemáhat, abych se nesmála na celé kolo.
Pak ale nastal čas na první soutěž, kterou jsme připravily. Terry s Eäme se toho asi zalekly a bály se, že by prohrály, nebo se jen co nejdříve chtěly zbavit koktejlových účinků, nicméně utekly ještě dříve, než začala ta pravá sranda. Čtyři statečné na pokyn naskákaly do bazénu a hrály si na potápky. My jsme totiž na dno naházely všemožné harampádí, které se nám podařilo sehnat, od rozbitých tříkolek, přes staré cibulové hodiny, až po spoustu kamení a do nějakých věcí jsme poschovávaly galeony. Nejúspěšnější byla Gladioll, nenápadná, tichá a stále vyděšená druhačka, která po uplynutí časového limitu měla v kapsičce košile devět galeonů, ale zahanbit se nenechaly ani ostatní a i Cynthie, která byla nejméně úspěšná a mincí na dně bazénu vyštrachala jen pět, vypadala z úlovku nadšeně.
Nenechaly jsme jim moc času na odpočinek a nutily je k dalšímu sportovnímu výkonu. No, jestli jste si někdo myslel, že havraspárští jsou šprti bez kouska pohybového nadání, tak to jste asi nikdy neviděli Emily. Ta se rozeběhla jako blesk, na vrchol obří skluzavky vyšplhala dřív, než byste řekli famfrpál a s mohutným cáknutím dopadla do vody jako první, čímž si vysloužila neoficiální titul Skluzavkového mistra. Mery trochu ztratila kontrolu nad vlastním tělem, a tak skoro dopadla Gladioll na hlavu, naštěstí ale všechny akci přežili ve zdraví a kromě finanční odměny navíc dostaly gumovou kachničku v kolejních barvách. No a my už se nemůžeme dočkat další akce a doufáme, že nám profesorka Morseová přístup do Morskalandu povolí ještě někdy, protože je to tam supr!
V neděli se mi podařilo narazit na všechny čtyři účastnice, které vydržely až do konce a každé jsem položila jednu otázku, s čímž se loučím a zase někdy u dalšího článku!
Gladioll, včera jsi z kolejní akce odcházela s poměrně velkým obnosem galeonů, kde ses naučila takhle skvěle potápět?
S-skvěle? Já… Já se určitě nepotápím skvěle, možná tak obstojně, ano, s obstojnou bych se asi spokojila. Ale vůbec to není má zásluha, plavat mě učil tatínek doma v Irsku. Máme u domu takové velikánské jezero, na kterém vždycky plavou kačenky, které pak vždycky se strýčkem Jeremym krmím. Strýček Jeremy má kačenky rád, myslím, že se mu bude ta gumová líbit. Ale možná by se ještě více líbila pratetě Clio, ona má totiž hrozně ráda žlutou, víš? Ale potápět jsem se sama určitě nenaučila, to mě naučil tatínek a četla jsem o tom u maminky v knížce, víš, že jsou potápěči, kteří dokážou zadržet dech až na deset minut? Často se živí lovem perlorodek! Ehm, ale takhle dobře se potápět samozřejmě neumím, ale pár galeonů jsem našla. Možná bych jich měla pár vrátit nebo se rozdělit, určitě jste to chtěly použít na něco jiného a já jsem si vzala moc.
Emily, soutěž v rychlosti sjezdu na skluzavce jsi vyhrála s přehledem, mohla by ses podělit o tipy, jak svištět jako blesk?
(smích) No, rozhodně bych řekla, že je důležitý dostat se k tý klouzačce jako první. Pak už je teda jen důležitý dobře se posadit a pořádně se odrazit. Občas taky pomáhá lehnout si na záda, protože člověk má pak menší odpor vzduchu. No a taky mi moje velká ségra řikala, že se skvěle jezdí v takovejch těch divnejch kalhotkách, co se zařezávaj do zadku, ale to jsem radši moc nezkoušela, přijde mi to hrozně nepohodlný.
Cynth, Leslie říkala, že jste včera v aquaparku blbly dlouho do noci, co se ti v Morskalandu líbilo nejvíc?
Nejvíc se mi líbila asi ta obří skluzavka, kde byla i jedna soutěž. Jízda to byla místy pekelná, byl to šílený zážitek, ale vážně super jízda. Šla jsem tam, to už jen sama s Leslie, ještě i po té soutěži. Ale jinak bazény všude, výborné a vesele zákeřné drinky – i když ty určitě nebyly dílem zaměstnanců akvaparku, ale vynalézavých prefektek – celý ten den byl naprosto úžasný, akci jsem si i s kamarádkami hrozně moc užila. Kolejka v Morskalandu byla vážně za 11 bodů z 10.
Mery, většinou chodíš v obležení svých kluběnek, ale včera jsi je na kolejce neměla. Myslíš, že by se jim tam líbilo? Umí některá z nich plavat?
Mám své kluběnky moc ráda. Nastoupily se mnou do Bradavic a jsou mi takovou tou psychickou podporou. Vypadají, že se mnou rády tráví čas. Také kvůli tomu, že jim vždycky dám něco dobrého k snědku, což vysvětluje, proč mám vždycky u sebe cukr. Mé kluběnky nemají s vodou moc dobré zkušenosti. Artemis (ta indigově modrá), se se mnou vykoupala v kleci v řece, do níž nás pustili raraši při hodině péče o kouzelné tvory. No a Nicolas (ten levandulově fialový) mi skočil do jezera, které bylo udělané na famfrpálovém hřišti minulý rok v letní škole. Mokré kluběnky vypadají velmi vtipně a jejich srst schne dost dlouho. Obě po zkušenosti s vodou chytly rýmu, takže už je k vodě raději neberu. Tím jsem odpověděla na následující otázku, ne, myslím si, že by se jim tam nelíbilo. Ano, plavat umí obě, dělají to však nerady. Jak už jsem říkala, jsou to takové koule chlupů, tudíž jim i ta váha mokré srsti moc nepřidává.
S pozdravem,
neutopená M. Magpie