Vážené čtenářky a vážení čtenáři Sonoru, vítám vás u dalšího dílu poradny, ve které vám spolu s tou hlupačkou Moonovou odpovíme na vaše velice chápavé a rozumné dotazy – ano, správně, jedná se o sarkasmus. Zatímco v předchozím díle jsme se věnovali lásce, sociálnímu konstruktu, který si lidé vymysleli čistě pro své potěšení (a pro to, aby měli jaká řešit dramata), dnes se věnujeme našemu školnímu bradavickému prostředí.
– Zdravíčko milí čtenáři! Určitě vám naše velectěné rady, kterými byste se určitě neměli řídit, chyběly, tak tu jsme s dalšími zpět, a jak řekl tady ten opeřenec, no, Brown, dnes se pověnujeme vašim školním otázkám.
Moje spolubydlící chrápe, ale nevím, jak jí to říct šetrně, aby jí to neranilo.
Udus jí polštářem. Co se týče toho, jak se zbavit těla, to už je pak předmět jiné otázky, na kterou bych ti případně odpověděl osobně. Pokud jsi ale stejně jako já občan, který disponuje jistými mravními zásadami a slušným chováním, tak jistě dojdeš k tomu, že násilí není nikdy řešení. Hele, zkus se vžít do její situace. Chtěla bys obtěžovat své spolubydlící chrápáním jen proto, že se ti to bojí říct? Nebo bys chtěla, aby se co nejrychleji sebrali a řekli ti to na rovinu? No, si myslím, tudíž se prostě pochlap a řekni jí pěkně od plic. Napřed se ale ujisti, jestli je to skutečně ona, kdo chrápe. Byly zjištěny případy, kdy se sám chrápající jedinec budil svým vlastním chrápáním, tudíž také můžeš budit sama sebe. A pak by mohly tvé spolubydlící zkusit udusit polštářem tebe, čímž se vracíme zase k otázce výše…
Žádné dušení polštářem! By mě zajímalo, kde na takové odpovědi chodí… kamarádi se prostě polštářem nedusí, ke kamarádům musíš být upřímná. Takže abych ti odpověděla – řekni to na rovinu. Věř mi když říkám, že upřímnost je nad všechny milosrdné lži. Ty určitě přijdeš na to, jak jí to říct pěkně. Třeba zkus sehnat nějaké čaje, které by to mohly omezit, dát jí je a popovídejte si o tom. Hlavně jí musíš ukázat, že bys to ráda vyřešila a není to nic, za co by se měla stydět. A pak spolu můžeme udusit Browna za ty jeho kecy, co ty na to?
Tak ty si hodně fandíš, Moonová. Asi trávíš příliš času se svýma kamarádkama.
Alespoň nějaké mám a netrávím čas s tvými myšlenkami… To musí být tak toxické minuty ticha…
(Z důvodu rostoucího napětí se redakce rozhodla předchozí část v tento moment useknout a vrátit se ke klasickému odpovídání na otázky.)
Už mě nebaví nosit uniformu a čekám na den, kdy se udělá demonstrace, a já budu moct vyhodit kravatu z okna!
Tu teda moc netuším, jak ti mám poradit, to totiž není dotaz, ale já si z toho dotaz udělám, nebo ti alespoň poskytnu pohled na situaci! Protože jestli nemáš rád nebo ráda uniformy, tak si ji vždy můžeš nějak přizpůsobit nebo ozdobit. Ne každý nosí uniformu úplně tip-ťop upravenou, to by nešlo vůbec vydržet. Třeba si tu kravatu trochu povol, udělej na ní jiný uzel, připni si na košili pěkný odznáček, černé podkolenky vyměň za barevné a je to! Já teda osobně uniformy nosím ráda, se mi líbí, že jsme tak sladění, ale celý den je přece nenosíme, takže bych tu demonstraci nepořádala, to by jen rozzlobilo ostatní profesory a to určitě nechceš. Vždyť jsme pořád mohli nosit daleko ošklivější a nepohodlnější uniformy, třeba škrábavé svetry, obtáhlé kalhoty se širokými nohavicemi a šílené barvy, to by bylo horší, než naše uniformy, nemyslíš?
No, a zatímco tady Moonová si bude hrát na hodnou švadlenku, tak já ti zkusím vysvětlit, proč uniformy důležité jsou – pokusím proto, že jestli ti to nedošlo doteď, tak je tvůj intelekt pravděpodobně beztak zatracený. Mimo to, že nás uniformy dělí podle jednotlivých kolejí a tak usnadňují pohyb ve škole ve velkých skupinách, vyrovnávají rozdíly mezi chudými a bohatými studenty. Není tak tolik možností pro šikanu na základě majetku, a že se na hradě nacházejí tací, kteří by toho určitě ihned využili. Ostatně se jedná o britskou tradici. Co nedělej, je to, co nahoře píše Moonová – kravata s povoleným uzlem, kdo to kdy viděl? Chceš vypadat jako vagabund? A barevné podkolenky? Nechceš se rovnou přidat k cirkusu? Snad jen ty odznáčky si říkám, že jsou poměrně ucházející, pokud ti budou barevně ladit se zbytkem oděvu.
Inu, jak můžete vidět, jsme velmi jednotní a co se týče jednotlivých pasáží, tak jsme pomalu propojeni nějakou přísahou. Ano, další ironie pro ty, kteří by ji nerozpoznali. Přeberte si odpovědi, jak chcete, věřím úsudku alespoň části z vás, a máte-li na nás další palčivý dotaz, víte, kam je máte házet.
Za poradnu pro Sonorus,
John Brown & Thalia Moon
