Všichni víme, jak je to s účastí na kolejních akcí – mizerně. Kdo by místo toho nedal přednost své drahé polovičce, kámošovi, či ještě lépe, posteli? Tak jsme se rozhodli, že se pokusíme udělat co nejvíc lákavej plakátek. Člověk by ho nejradši narval i do ložnic, do jednotlivých postelí, aby nebyl jen tak přehlídnutej. A kolika lidí jsme se to dočkali? Eh, ano, teď už jste nuceni jít dál.
Úterý, září 1995. Počasí zas po dlouhé době přálo. Poslední paprsky se proplétaly skrz stromy a dopadaly na břeh jezera, kde už jsem si to sídlil se svýma prefektama a zatímco jsem s nimi v době čekání vedl nezbytný rozhovory, táborák byl už plně připraven. A jelikož jsem pedant a potřeboval jsem tam sedět radši o nějakej ten čas dřív, než přijít pozdě, tak jsme na příchod našich lvíčat čekali dost dlouho.
Cobydup se k nám připojili i Nebelvírští, zejména nás svou účastí přepadli následující:
- Wira Cordelia Foxxová
- Lucy Lurefoxová
- Nathaniel Jules Latham
- Luna Mia Flower
- Rhys Owen Daniels
- Hermiona Jean Grangerová
Všem jsme nechali chvíli na rozkoukanou, přivítání se se svýma kamarádama, možná i čas omrknout, s kým sídlí v koleji, a v neposlední řadě na jídlo, jelikož tam na všechny čekala jakási sladká odměna. Následně se hlavního slova ujmuli prefekti, kteří všechny seznámili s programem a oficiálně se mohlo začít!
Měli jsme připraveny celkem tři aktivity, přesto tu byli tací, kteří zůstali u ohně a užívali si krásy letního večera. To byla například slečna Foxxová, Lurefoxová a já, lenoch číslo jedna. I když jsem se chtěl aktivit zúčasnit a zažít si to nejenom z pohledu studenta, tak i profesora, únava mě přemohla. A alespoň jsem ze sebe neudělal cvoka. Nicméně tu byli i ti, kteří se předháněli, kdo si naplní pusu více máršmelounama, a svým kámošům tak ukazovali krásný pohled na pořádně baculatý tváře a, ehm, sliny. Každopádně jak to tak vypadalo, někteří si tohle fakticky užívali. A šampiónem, pokud se nepletu a mám věrohodný informace, se stala slečna Flower.
Další, podle mého nejúspěšnější aktivita toho večera, se datovala u stromů. Na něm bylo pověšeno několik sáčků, na který by dosáhl sotva Hagrid-eh, dobře, možná by ten strom radši porazil, než se na ně snažil dosáhnout. A co se nacházelo uvnitř? Ano, ano, přesně tak, uvnitř bylo překvápko pro každého. Slečna Flower, zvolila způsob šplhání na strom, přičemž se tvářila, že každou chvíli spadne a bude s ní ámen. Toho se Merlinžel nedočkala, ale vybojovala si samozavazovací tkaničky! Další, kdo stojí za zmínku, je letošní prvák Rhys Daniels. Ten se rozhodl, že ohrozí své spolužáky, nebo si z toho udělá vybíjenou, a začal po větvích házet kameny. (Doufám, že za účelem trefit větve a získat sáček!) A než jsem začal metat obranný kouzla, pytlíček měl už dole, tudíž i tahle aktivita byla bez větších ztrát. Doufáme. Okolo stromu jsem nečenichal.
Pak už jsem nedejbože usnul, tudíž o chodu dalších aktivit nemám zrovna tucha. Ale z vyprávění vím, že se nám to lovení překvápek trochu protáhlo a dalších aktivit už se nikdo neúčastnil (nepočítaje tedy prefekty,) – podle mě – nejlépe připravené činnosti v podobě letu a následného skoku do vody. Byl jsem teda připraven, že to předvedu, i když s létáním mám téměř nulovou zkušenost – bohužel nevyšlo.
A tím naše akce končila. Poslušně hlásím, že jsme nebyli napadeni nebezpečnýma tvorama, nikdo si nic nezlomil a kromě nebezpečného prváka s kameny bylo všechno mírumilovné. Čímž děkujeme všem za účast a těšíme se na příští akci!
Andrew Willson
(PS: Ten, co neumí psát)
0