Mrzimor a jejich kolejka nekolejka

Mrzimor a jeho kolejky jsou podle legend kolujících po škole plné jídla, pití a hromadných objetí. Sluníčko, kytičky a sem tam nějakej ten tlustočerv. Je tomu ale tak doopravdy? Jeden by se i divil, kdyby toho osudného dne vkročil do jejich společenské místnosti. Místo stolů bohatých na občerstvení a nějaké té výzdoby jen podlaha pokrytá kuřinci. Před tebou, za tebou i pod tebou – fuj. Ve starodávné misce, která místo ztraceného střípku vyfasovala náplast s medvídky, nasypané žrádlo pro kočky. Ty zřejmě pochopily, že jídlo chlupatější než ony samy asi nebude nejlepší večeře, a tak se dekorativně rozmístily po nábytku. Občas se někde v rohu mihne jakýsi jiný tvor, jehož indentitu si vzhledem ke zvířecí situaci v Mrzimoru netroufám odhadnout. Všemu vévodí sklenice s hlínou na parapetu.
To jste tam tak stáli a tohle všechno sledovali. S tou sklenicí by to nebylo až tak strašné, kdyby byla vcelku. Ouva. To jsme nezmínili? Ona byla tak trochu napadrť. A hlína se povalovala všude okolo, stejně jako nájemníci v podobě žížal. Ti, co znají mrzimorčata, by si určitě řekli, že to je dílo Tarlowa a Turnerové, kteří přechovávají snad všechna zvířata, co se na hradu nachází. Jenže Turnerová nikde a Tarlow se líně povaloval v křesle a debatoval s papouškem jménem Kapitán. Jeho (Bendžiho, ne papouškova) spoluprefektka Wildhame se snažila narychlo uklízet alespoň ty žížaly. I když ty se zdály být celkem spokojené s malou procházkou na čerstvý vzduch. Štramácké žížaly. Ne, vážně, pokud stojíte ve společence jezevců, nemůžete se divit takovým věcem, jako že ty žížaly měly sluneční brýle.

Znáte ty dva prefekty? Ne? Tak já vám o nich něco řeknu. Jejich vztah není zrovna růžový, ba ani žlutý, ani duhový, dokonce ani puntikatý. Chudák Benjamin ani neví, jak ho Rositta nemůže vystát. Je to divné? No, u ní zrovna ano. Ale něco vám povím. Mezitím, co se tam ti dva plus papoušek hádali, začali přicházet lidi. Mezi prvními se dostavila Evie a Erika, následně i Drahuška a Bethany. Takové to, když dorazíte na kolejní akci, chystáte se stmelovat vztahy se spolužáky z koleje a vaši prefekti si mezitím vyhlásí třetí světovou. Když do kolejní místnosti vkročil i kolejní Donnovan, kterého do té chvíle pokládali prváčci jen za legendu, bylo všechno v háji.

Binec tady, binec tam, binec kam se podívám. Támhle pořádají žížaly mejdan v kuřinci, támhle ta kočka cupuje pansorovo oblíbený křoví a támhle trhá Rositta Benjaminovi hlavu. A kolejnímu ruply nervy.
S prohlášením, že místo kolejky bude prostě uklízecí den, přičaroval hromadu kbelíků, mopy, košťata a podobné serepetičky. Mrzimoru nezbývalo nic jiného, než se chopit uklízení dřív, než na ně kolejní začne vrhat všechny lidožravé květiny, které schovává ve skříních. Někdo schovává ve skříních kostlivce, tenhle chlapík to má naopak – schovává tam něco, díky čemu si může kostlivců nadělat skříně třeba tři. A to se vyplatí! Chudák Safiya, která došla až po něm a už ji prostě nezbyl čas na útěk, se musela chopit práce taky. No, a tehdy začalo ono malé dobrodružství téhle jezevčí koleje. To by nebyl Mrzimor, kdyby se nestala nějaká apokalypsa.

To, že je Tarlow nešika, to už všichni ví. Ale to to že je nešika i Wildhejmová? No světe div se, chvíli na to, kdy převrhl první kyblík právě výše zmíněný prefekt, tak ona taky. Dva kyblíky vody byly bez vody. Jenom. To není tolik, to je v pohodě. Nebo snad ne? Ačkoliv to vypadalo na malé kyblíky, vody na podlaze stále přibývalo a přibývalo. Odkud to ty kbelíky braly, byla celkem záhada. Rozhodně ale unesly vody víc, než na kolik se zdály. Tomu se říká klamat tělem. Kdo nestál na něčem vyvýšeném, už měl vodu v botách. A pak vysoko nad kotníky. A pak plavala i vaše kolena. A stále vody přibývalo. Papoušek to vzdal a dezertoval, ač ne na moc dlouho. O pár chvil později se vrátil a v zobáku donesl balíček. Možná je to papoušek křížený se strakou. A nebo mu Tarlow sehnal brigádu u soví pošty. Druhý, kdo vzal nohy na ramena, byl kolejní, který se okamžitě klidil na vyvýšené místo. Třetím dezertérem byla Rositta, která se dobrovolně nechala odnést proudem vody pryč. Bon voyage! Já mám kocábku náram, náram, náram…

Tajemství papouškova balíčku odhalila Safiya, na kterou vypadly vodní pistolky. Wow, máme tu potopu, vodu kdovíodkud a za chvilku nás to vyplaví. Pojďme po sobě střílet! Hraví jedinci se hned pistolek chopili a začala bitva na život a na smrt. Nebo spíš na sucho a na mokro. Voda cákala sem a tam. Nejhůř na tom byl kolejní Donnovan, který byl, přiznejme si to, tím nejlákavějším živým terčem v okolí. Budeme doufat, že jestli někdy nastane potopa světa, nebudou mrzimorští mezi přeživšími. Možná to se honilo hlavou Drahušky, která vše pozorovala z bezpečí křesla melancholickým pohledem.

Poslední přeživším se stala právě Safiya. A jak to všechno vlastně skončilo? To vám neřekne nikdo. Voda záhadně zmizela, odnesla s sebou jen pár nepotřebných věcí, jako jsou boty, stůl, jedno křeslo a Rosittu. Kdyby někdo náhodou něco z toho nalezl, hlaste to prosím na ztrátách a nálezech.
P.S.: Wildhejmovou už jsme našli.

V tajnosti donesené anonymní informace z Mrzimoru

0