Toto byl můj druhý slet, který jsem absolvovala. Nervozita už skoro zmizela, a tak jsem si ho báječně užila. Tedy kromě mrznutí na nádraží, ale to je moje chyba, že musím být všude s velkým předstihem. Přijela jsem na nádraží a zlatíčko Richard už na mě čekal s otevřenou náručí, abych náhodou chudinka nezabloudila. Přeci jen je pro mě každé místo hotové bludiště, ale to už je holt úděl lidí s naprostou dezorientací v prostoru. Takže jsem byla velice ráda, že nemusím hledat navigaci. A tak jsme tam chvíli mrzli, než na nás narazila Magda s ostatními.
Nejvtipněji se hledala Wendy. Popsala se jako holka, co si spletla výlet do Brna s výletem do hor. Tak jsme hledali dívenku minimálně s velkou krosnou a ona si přijde s trapně malým batůžkem. To nás celkem zklamalo, ovšem aspoň měla pohorky, tím aspoň to naše nehorázné zklamání vyrovnala. Nakonec si nás našla sama podle mobilů. Rozešli jsme se tedy do víru velkoměsta a skončili v nákupním centru Vaňkovka, kde jsme si nacpali břicha. Nejlepší na tomto místě byli úžasní modří medvídci s roztomilým úsměvem. S Richardem a Wendy jsme se usadili u baget a pověděli si pár vtipných historek. Poté velitel Richard zavelel, že se máme jít socializovat, a tak jsme tedy našli ostatní.
Následovala společná fotka u vánočního stromečku a poté jsme si prohlédli významnou památku mužského přirození. Pokračovalo se rozchodem v knihkupectví, kde se všichni rozprchli a nakupovali jako diví. Mám knihy ráda, ale tentokrát mě více zajímalo kafe, sice páté v pořadí, ale koho to zajímá. Nebyla jsem sama, koho zaujalo něco jiného než knihy, u stolečku už se Serge ládoval dortíkem. Prohodili jsme pár slovíček a překvapilo mě, jaký je to sympatický chlapík. Nejvtipnější ovšem bylo, když jsme chtěli spolu s Morskou a Trevorem sesunout dva stolky k sobě, abychom si popovídali všichni. To ovšem nebylo tak jednoduché, dozvěděli jsme se od pána, co tam obsluhoval, že to neumíme, a tak nám je srazil osobně, protože my na to prostě nemáme tu klasifikaci jako on. Pak sledoval každý náš pohyb a hrozil se dopředu, co si zase vymyslíme. Myslím, že si při našem odchodu oddechl.
Pak jsme dorazili k naší konečné zastávce – tedy skautské klubovně, kde jsme mohli spatřit hromadu jídla, která se ještě zvětšila, poněvadž každý z nás přivezl něco na chuť. Byla tam opravdu pestrá tabule od vánočního cukroví, přes buchty, slané šneky a konče chlebíčky. Hladovka nám nehrozila. Při vstupním testíčku jsme si prověřili své znalosti ze hry, musím podotknout, že byl docela jednoduchý. Horší byla následující hra, kde jsme museli hádat jména postav podle jejich vepsaných vlastností. Pohořela jsem, až hanba povídat.
Nechyběl ani suvenýr z této akce. Henryk s Lexie vymysleli velmi originální dárek. Každý dostal jednu bílou ponožku, kterou jsme všichni podepsali. Rozdávali se i vánoční dárečky a přání do nového roku. Později dorazil i pan profesor Filius. Musím vás však zklamat, není to trpaslík. Ale jinak velice sympatický mladík, který neustále dělal legrační výrazy.
Závěrem sletu jsme se rozhodli, že prozkoumáme, jaká tajemství klubovna schovává. Objevili jsme tak společenskou hru na detektivy a zloděje. Mozkové buňky se musely naplno rozjet, ovšem na Morsku to stejně nestačilo. Všechny nás převezla a v duchu se nám smála. Nikdy s ní nehrajte, pro vaše ego je to dost nebezpečné!
No, a jak bych tedy tento den shrnula. Jsem moc ráda, že jsem všechny poznala trochu blíže a užila si báječný den. Příště jedu zase a vám doporučuji totéž. Slety jsou super. Přidejte se taky.
(Zleva horní řada: M. Albertson, L. Collins, M. Virtue, S. Picard, Joey Smith, Jason Smith, A. Nobel, W. Chambers, R. Cul, H. Christiansen, R. Grey a S. Plancet. Zleva dolní řada: W. May, Y. Morse, L. Linderoth a T. Turpin.)
Samantha 🙂
0