“Nesem vám noviny, poslouchejte,
z Betlémské krajiny, pozor dejte!
Slyšte je pilně a neomylně,
rozjímejte!”
Jsou ti, milý čtenáři, tato slova povědomá? Měla by, jedná se totiž o klasickou vánoční koledu. Já ti sice nepřináším noviny z betlémské krajiny, ale něco mi říká, že ty stejně víc oceníš noviny zpoza bradavických zdí. Tak jako nevlídný severák už do našich končin přivál závěje sněhu, stejně ledové čumáky začínají mít očividně i obyvatelé hradu.
No, posuď sám! Romantická dramátka pomalu ale jistě střídají hádky a rozkoly mezi mladým kouzelnictvem, v profesorském sboru se šíří buď senilita nebo snad nějaká forma matoucího kouzla a do toho všeho dokonce jistí obyvatelé Bradavic beze stopy mizí. Moje prsty jsou sice dlouhé, ale merlinžel, jejich délka je přímo úměrná aktivitě mých ptáčků, kteří s přicházející zimou nejspíš ulehli k zimnímu spánku.
Nebo snad odletěli do teplejších krajin? Doufám, že správně je první možnost, jelikož bych se o ně velice nerada s kýmkoliv dělila. Přeci jen, taková kvalita jako u naší zpěvavé fauny se jinde nevidí. Každopádně pointa zůstává. Už i já jsem zvědavá, kam tohle všechno směřuje, a mohu jen apelovat na všechna třeba i letos vylíhlá holátka, aby se nebála zpívat! Však zpěv k Vánocům patří stejně neodmyslitelně jako pověstné jmelí!
Jordanův nový bussines!
Jestli jsem tu o někom dlouho nepsala a poctivě střádala všechny střípky jeho života, abych mohla světu odkrýt celou mozaiku jeho života, je to zmijozelský hezounek Fowler. Ten, kromě toho, že by si mohl založit živnost pro nové hradní obyvatelky, kdy snad každé jedné pomáhá s orientací na hradě, a to hlavně v nočních hodinách, si brousí zuby i na stálice hradu. Nic naplat, ať jeho služeb využívá někdo další či ne, jako svůj doprovod ho na podzimní akci vyhrála Gwendoline Stark.
Ta se nechala Jordanem osahávat a tak přirozeně si s ním štěbetala natolik, až si jich a jejich konverzace málem nikdo nevšiml. Ještě, že moji ptáčci se neukládají k zimnímu spánku. Jinak by nevěděli, že neodbytný Jordan se Gwendě neustále snažil dostat do kapes, ani to, že spolu zmizeli dřív, než akce skončila. No, víc mozaiky zatím neprozradím, však času dost.
Jen mám jednu malou radu pro studenty prvních ročníků, pokud se vám i teď stává, že nemůžete najít svou třídu nebo kolej, odchyťte si velkého bráchu Jordana, on vás jistě moc rád dovede. Stejně jako všechny ty nebohé slečny!
Příště do bahna, děvčata!
Pořád je tu nějaké milostné drama a já vám teď přináším drama přímo z ložnice. Čekali jste že Fraser prásknul dveřmi a od všech svých potomků a unavené Mii utekl? Tak to vás musím zklamat. Ten, ani nikdo jiný, se zatím vzdát svých dlouhodobých vztahů nehodlá – nebo se jen nehodí to vytahovat těsně před Vánoci?
Nicméně zpět do ložnic. A to přímo do těch zmijozelských, kde to od začátku roku pěkně jiskří. No ano, kolejní Mercier se svým citem pro drama nezklamal ani při rozřazování míst na spaní. Do jednoho pokoje nacpal totiž tichou a teritoriální Railly Saviyerovou a k ní, snad aby byl pokoj neustále v dynamice a napětí, připojil nováčka a podivínku Sisu Kensingtonovou. Jen co se tahle přemotivovaná blondýnka nastěhovala, začalo to mezi ní a Saviyerovou vřít a třecí plochy se zvětšovaly s každou její snahou o napravení vztahů.
Jsou věci, které se dají zvládnout, ale zákopová válka dvou puberťaček to rozhodně není, a že na okupanty a nepřátele tu není nikdo zvědavý, to dala Railly vědět Kensingtonové i při její poslední snaze o urovnání vztahů – vánoční dárek totiž hodila Sise na hlavu a oznámila i zbytku obyvatelek, že jí právě přítomná blondýnka zkazila náladu natolik, že ani ony od ní nic neobdrží.
Co za nevraživostí brunetky stojí, to můžeme jen hádat. Je to snad minulost hlučné Kensingtonové, její vazby na kolejního Merciera, její podivné vztahy s Royalem nebo Fowlerem, či snad jen to, že její postel neustále okupuje někdo z mladších studentek koleje a další obyvatelky pokoje tak skoro neznají pojem soukromí?
Ať je ten důvod jakýkoliv, nebojme se si říct, že bydlet s Kensingtovou je evidentně za trest. Ale dámy by si to mohly vyříkat v želé, bahně nebo čokoládě, nikoli si své jiskřivé hádky nechávat pro sebe.
Kdo traumatizuje vaše dítě?
Kromě dalších drbů bych se tu ráda pozastavila i nad fungováním některých členů profesorského sboru. Když jsem se totiž dala do hloubkové depistáže života na hradě, zjistila jsem příšerné věci! Ač se ministerstvo kasá tím, že na hradě je bezpečno a tak může kdokoli s lehkým a klidným srdcem své dítě poslat právě do této vzdělávací instituce, není to tak. Rozhodně ne ze stížností studentů, které chodí na profesorku studia mudlů, které nikdo neřekne jinak než Šílená Papita. Ta nejenže studenty prý nutí k chození bosky, ale co je horší, její vyučovací metody jsou přinejmenším zvláštní.
To, že studenty traumatizuje svým výzorem by se snad ještě dalo připsat ke zkřehlosti místních studentů a rozmazlenosti některých malých kouzelníků. Co už ale rozhodně tak jednoduše smést ze stolu nejde, jsou její hodiny pro nejmenší, kde bez vysvětlení upaluje čaroděje přímo před jejich očima, v iluzích je nechává účastnit se lynčování, a pak beze slova odchází.
Nechci se do toho ministerstvu míchat, ale až tohle zjistí školní inspekce, nebo se o to začne zajímat někdo z rodičů… No, nezávání mi to pohodovým druhým pololetím.
Když je hadům do tance
Konec prvního pololetí se již tradičně pojí s veselou náladou, chutí slavit každou maličkost a snahou pomáhat všem a všemu okolo. Kupodivu podobné tendence nachází své místo i ve sklepení v hadím brlohu, ovšem nebyly by to zmije, kdyby bylo všechno tak krásné a sluníčkové, no ne?
Krásným příkladem budiž třeba mladý pan Caspar Cornish, který nejenže si neumí hlídat čas, kdy má navštěvovat vyučování, ale ještě k tomu nejspíš trpí minimálně částečnou slepotou. Při svém úprku směr učebna totiž ve své společenské místnosti trefil brašnou opodál sedící spolužačku, z čehož se vyvrbilo dokonalé hadí drama, za které by se nemusel stydět ani samotný Shakespeare.
Slovní urážky se postupně přenesly v nepovedený pokus o kletbu, který měl za následek menší kolaps zmíněné slečny. Pan Cornish se sice zachoval jako pravý džentlmen a o dívku se navzdory předchozím neshodám postaral, ovšem následně svému počínání nasadil korunu v podobě krásně suché poznámky: “Jsi ženská, takže se tak netvař. Nemusíš se stydět, že ti to nevyšlo. Holky jsou prostě od přírody v některých věcech špatný.”
Pane Cornishi, jste vážně tak zabedněný, nebo jen tak krátkozraký? Každému přece dojde, že průměrná bradavická zmije si takovou poznámku líbit nenechá, což se potvrdilo i v tomto případě, kdy chudák chlapec schytal tentokrát už povedenou kletbu, kdy musel začít tancovat jak o masopustu. Kletba sice neměla dlouhého trvání, ale i tak se mladý Caspar ještě notnou dobu po chodbách potuloval lehce bolavě. No jo, tanec asi nebude pro všechny, možná že bude dokonce patřit mezi činnosti, ve kterých jsou od přírody zase horší chlapci!
Slunce v duši, v srdci věčné léto
Pan profesor Craic. Pro mnohé velká neznámá, pro mnohé zase větší známá, než by jim bylo milé. Své by k tomu nejspíš řekla i slečna Firewalkerová a pan van Thorne, kteří si hned na první hodině mytologie s tímto profesorem užili víc, než by bylo milé. Došlo to až tak daleko, že Craicovo chování slečnu Ellu vyděsilo do té míry, že jej dokonce udeřila!
Že by si zasloužila trest za napadení profesora? Ale co když to nebylo až tak jednoznačné? Však se jí zastal i její zapřísáhlý odpůrce pan Emanuel! No děti, co to na těch hodinách vytváříte? Však pan profesor chce být jen sluníčkový kamarád! Kamarád, co nosí v zimě havajské košile, dětem na hodinách nabízí občerstvení… prostě splněný sen každého studenta! Nebo snad ne?
Neboj se, milý čtenáři, tento jedinec zůstane ještě chvíli v mém hledáčku a neochudím tě o jedinou novinku. Tohle totiž zavání zajímavým materiálem!
Profesorský sbor se zužuje!
Celá škola si špitá baladu o nezvěstném klíčníkovi, který už se nějaký ten pátek nevyskytuje na hradních pozemcích. Nervózní studenti se děsí toho, kdo se bude starat o školní pozemky a jestli tahle kratochvíle a okopávání políček náhodou nepadne na ně. Profesoři se zase bojí, že na ně zbydou povinnosti jako otevírání a zavírání brány, noční hlídkování na pozemcích a chudák školník Filch smutní po jediném obyvateli hradu, se kterým mohl probírat jak těžké je nekouzlit.
Ano, Hagrid chybí skutečně všem, co je ale podivnější, je vysvětlení vedení, kam a proč vlastně zmizel. Do Ameriky? A s lehkým srdcem opustil nejen všechny své oblíbené studenty, ale i svou milovanou hájenku, a to bez rozloučení? Napětí a nervozita v řadách studentů roste každým dnem, kdy se v hájence koná rekonstrukce. Znamená to snad, že Hagrid už se do Bradavic nevrátí?
Otázkou zůstává, co vlastně vedení školy všem dalším obyvatelům hradu tají. Jednou z často probíraných teorií je například ta, že nové vedení nesneslo jeho oblíbenost u studentů, a tak milého klíčníka raději vypoklonkovali a teď se budou snažit svými milými úsměvy jeho místo v srdci všech studentů. Co ale dál rezonuje hradem je fakt, že zásoby se tenčí a pro sněhové vánice není zásobování hradu zcela zajištěno.
No, studenti, kteří Vánoční svátky přečkáte v hradních chodbách možná byste si měli dávat pozor na obzvlášť velké pečínky, které se vám objeví na stolech. Dost možná budou vaše plná a spokojená bříška posledním dobrým skutkem, který pro vás Hagrid udělá. A pokud to nechcete riskovat, dejte si raději lahodnou brokoličku!
Válka rodů
Že rod Cornishů se v letošním roce vzrostl v hradních chodbách a dokonce ve zmijozelské koleji o dalšího člena, to už víme asi všichni. Ale že nové želízko v ohni do havraspárské věže poslal i rod Morenů, toho si všímají jen někteří. Že už jen při vzájemném představení těchto tří vzniknou třecí plochy, to snad čekali všichni.
Prváci Cas Cornishová a Niki Moreno jsou sice se svým pošťuchováním roztomilí a úsměvní, ale možná by měli počkat, až je budou poslouchat hůlky nebo budou mít trochu vyzrálejší argumenty. S mým tvrzením evidentně souhlasí i ředitel zelené sklepní koleje, který jim za jejich příšerné chování na jeho hodinách dal nepříjemný školní trest.
To by ale nebylo nic proti tomu, když se Caspar z rodu Cornishovců jal řešit situaci ohledně Morenova chování k jeho sestře. Cornish sice vystupoval jako diplomat a snažil se na malého havraspárce jít po dobrém, ten ale se svým vztekáním a naprosto nepřístupným postojem vytočil staršího zmijozela. A vytočil ho natolik, že dostal několik pořádných ran do obličeje. Odnesly to nejen Morenovy brýle, ale i samotné oko, a tak havraspárec jako věrný člen své koleje chodil týden s pěkně modrým monoklem!
Já už svou stranu vybranou mám, ale co vy? Dejte mi vědět na které straně v téhle nekonečné válce stojíte! Morenovci nebo Cornishovci? Přijímám sázky!
Letošní adepti na romantiku pod jmelím
Neboj se, milý čtenáři, ani tento měsíc neopomeneme tradiční hrdličky. Ať už se jedná o staré opeřence nebo o právě vylíhlá holátka, prostor dostanou všichni. Však co by si zasloužilo větši oslavu než mladé city? A když už se nám tak příhodně blíží svátek, ke kterému neodmyslitelně patří jmelí… Prvním párem na holení tedy budiž novopečená havraspárská prefektka a údajná lamačka chlapeckých srdcí – Nellie Cooperová.
Na to, že této slečince je čerstvých třináct let, už si vydobila celkem úctyhodnou pověst. Možná i to bude důvod, proč se v souvislosti s jejím jménem skloňují již dvě chlapecká jména, a to konkrétně jméno jejího havraspárského, o rok staršího svěřence Emanuela van Thorneho, a pak jméno jejího spolužáka z ročníku ale nebelvírské koleje, pana Thomase Gibsona. Druhý zmiňovaný chlapec prý údajně dělá čest kolejním barvám a pokaždé, když slečnu potká, jeho tvářičky nabírají podezřele nachový odstín. Není to rozkošné? Teď už se jen rozhodnout, který z pánů bude ten šťastný, no ne, slečno Cooperová?
Druhým párem budiž pár stejně starý, ale o něco méně peprný. V tomto případně totiž figurují pouze dvě jména, a to jméno havraspárského chlapce Charlieho Mackeyho a mrzimorské dívky Amelie Roberts. Tento páreček už ale vypadá, že je poněkud stabilnějším kouskem, a tak si troufnu říct, že pokud v prvním případě hrozí, že slečna bude vybírat tak dlouho, až přebere, tady je romantika pod jmelím téměř jistá.
Ach, jak ráda bych tu proprala i další hradní dvojice, ale bohužel, pan Smith mi neomezený prostor v časopise taky nevěnuje, a tak si na detailnější zmapování vztahů budeš muset počkat do Valentýnského vydání. Ale neboj se, však únor tu bude dřív, než se naděješ!
Je to radost, pracovat s takovými rošťáky. Člověk se ani nenaděje a má o program na dlouhé večerní dny vystaráno, ovšem pořád zůstává, že obrazy mi všechny pikantnosti sdělit nezvládnou. Však ony si je nejradši předávají jen mezi sebou a dostat z nich kloudná fakta, to dá pěkně zabrat! A to nemluvím o tom, jak rádi si věci přikrášlují. No, je to hrůza. Nezbývá mi tedy než na tebe apelovat, milý čtenáři, ať si znalosti podobných aférek nenecháváš pro sebe a podělíš se o ně se svou přítelkyní Drbnou. Jen tak si totiž zajistíš alespoň minimální šanci, že se z nich nestanou přefouklé skandály!
Keep calm, I see you
Vaše BD!
