Zdraví vás já a zase já, úžasná Rita Holoubková, která je na každém rohu ulice, při každém špitnutí človíčka na balkoně, u každé události, jak už malé, tak velké, a na všechno přijde.
V tu nejnevhodnější dobu – uprostřed mrazu a strašlivé zimy – se rozhodli dva profesoři, pardon oprava – jeden profesor a bývalá profesorka Školy čar a kouzel v Bradavicích – vzít. Já jsem tedy pozvánku nedostala osobně, ale povedlo se mi všecko všecičko vypátrat a vyčmuchat, abych vám sdělila podrobnosti o obřadu.
Svatba byla jedním slovem nádherná. Místo činu bylo v Prasinkách v Parku Tříoké vrány. No, osobně bych si vybrala lepší místo na konání a spáchání svatby, než je nějaký zašlý park. Musím však uznat, že kdokoli se patlal s výzdobou, vynaložil na to spoustu úsilí.
Hned při vstupu na vás dýchla poněkud slavnostní atmoséra. Celým parkem se pohybovala a poblikávala spousta světýlek, která rozsvěcela toto zašlé místo. Sněhové vločky doprovázely tuto nádhernou podívanou. Štípavý mráz poté v jeden moment ustal, jako když mávnete kouzelnou hůlkou víly kmotřičky. Prostě bylo teplo, jako kdybyste se nenacházeli venku. Další světlo vyluzující předmět byla svíčka. Hned několik takových podlouhlých vínových svíček lemovalo cestičku směrem k oltáři.
Oltář byl dotvářen nádherným pestrobarevným obloukem, složeným z pestrobarevných a rozdílných druhů květin. Musím přiznat, že družičky lítaly po místě jako splašené. Skoro možná posedlé ďáblem, dalo by se říci. Jedna z nich dokonce ani neměla patřičnou společenskou obuv, ale jen pár různobarevných křusek, které absolutně nešly k jejím překrásným šatům, zbarvených do růžových odstínů.
Pak se to stalo. Nastalo obrovské tíživé ticho, do kterého se rozezněly tóny hrajících studentů. Ano, také mě to překvapilo, že ve svém věku mají potřebu shánět si jako kapelu studenty. Nepřijde vám to také trochu prazvláštní?
Paní bývalá profesorka a bývalá Swanová měla na sobě nádhernou bílou róbu doplněnou o bílý závoj. Vlasy měla kupodivu sčesané do drdolu, takže jí nepřekážely ve výhledu. Ženich se zdál poněkud nervózní, čekala jsem drama v podobě útěku nevěsty nebo ženicha, jelikož se tam oba třásli jako ratlíci, ale nic takového se nestalo, takže moje radost byla ta tam a mohla jsem leda pak v noci brečet do polštáře. (pozn. Tohle nedělám.)
A pak další bum. Najednou byly oddáni. Každý vyslovil svoje ano a také svůj slib, který byl pekelně dlouhý a rozhodně byl plný blábolů. Už mě to ani trochu neohromovalo jako to dokázala ta výzdoba. Jistě by to chtělo na další svatbě lépe připravenou řeč.
Musím říct, že jestli jsem zažila v životě něco nudného, tak nejnudnější věcí, co může být, je povídání svědků na sváteční hostině. To už to jako všechno ustalo a osazenstvo se přesunulo na připravenou oslavu. Musím říct, že po tom, co jsem tam viděla, jsem byla lehce zděšená. Nejenom, že to byl naprostý blázinec plný spousty lidí a hlavně mladých lidí, se tam pronášely velmi “dojemná” slova od svědků. Od svědkyň. Charlotte Floyd a také od Katherine Stevenson, které jsou obě profesorkami. První zmíněná je dokonce zástupkyní ředitele. Katherine je, jak jsem se dozvěděla, sestra výše zmíněného Luciana Cartera – ženicha. To abyste měli přehled o dění na škole. (Je to tam všecko jedna a ta samá pakáž.)
Co mnou naprosto otřáslo a donutilo mě odejít z onoho podivného a hrůzu nahánějícího parku bylo to, že naprosto nevinným a ještě nezletilým studentům byl k dispozici alkohol. Slyšíte správně. Dvěma nezmiňovaným studentům se povedlo opít se skoro do němoty a jak jsem se později dozvěděla, nebyli schopni dojít po svých. Naprostý skandál!
Je to tedy oficiální – Lucian Carter a Lenna Ezra Carter-Swan jsou navždycky spojeni ve svazku manželském. Pokud mě omluvíte, myslím, že se půjdu podívat na obsah svého žaludku. Pro dnešek bylo přeslazené atmosféry dost.
Loučí se s vámi znechucená
všemi oblíbená redaktorka Sonoru, Rita Holoubková
0