Slyšte, slyšte, lide bradavický! Nechť naší loutny hlas libozvučný dolehne k vaším uším, neb poselství vám tu vyjeviti míníme! Zprávu, kterážto o budoucnu vašem rozhodnouti může, protože když tvůrčí hlas ve svém srdci najdete, jen těžko jej lze umlčet! Nezbývá pak, než loutnu pozvednouti, či brk do rukou vzíti a nechat hlasu svému vnitřnímu volný průběh. Neb co srdce nám touží říci, bývá pro umělce hlasem nejsilnějším a nejplodnějším. Jak odér sýru smradlavého vám ani kreativita vaše nedá spát a vy nuceni budete přiložiti brk k papíru tomu. Přistupte blíže, studenti drazí, a vyslechněte si tuto ódu naši na předmět Tvůrčí psaní zvaný.
V rohu na kamenné stěně
Pavouček plete své příze
A dole studenti soustředěně
Zírají na profesora cize
Ten vykládá jim
o pravé hemisféře mozku
Spánek u studentů hraje prim
Nehledě na rákosku
Jiní brk jen dlachní,
nedá jim to spát
pero husí či kachní
inspiraci z něj cítí vlát!
“Odkud fantazie pochází?
Jakým jazykem vaše srdce pěje?”
Profesoru nic neschází
Spáčů si nevšímaje
Pak odmlčí se na chvíli
A ruce do stran roztáhne
“Nastal čas, vážení!”
A všichni jsou vzhůru náhle
“Chopte se brků svých
a inspiraci otevřete se!
Zanechte myšlenek zlých
neb nyní čas tvořivosti je!
Je to píseň, po čem touží srdce tvé?
Či básně, ódy chceš skládat snad?
Divadelní hra, sonet, autobiografie
Všemu můžete zde průchod dát!”
Je to tady, vážení,
konečně nastal ten čas,
Do víru kreativity jsou vtaženi
A v šeptu se jim chvěje hlas:
“Teď bestseller napíšu,
a v učebnicích i Blesku budu o mne zprávy!”
“U Lišky s nápady si spořím,”
oznámil mozek pána i dámy.
“Je to snadné!” říká každý,
“jen pero vem a začni psát!”
Však tato slova jenom dráždí,
jak může jen tak sprostě lhát?
V hlavě tam hledáš
kde nápady spávaj,
ten pravý nevyhledáš
zřejmě odjel na Havaj.
ra na schovku ti nikdy nešla
v hlavě myšlenek vír
aby z toho nakonec vzešla
óda na smažený sýr.
… to máte tak když necháte Erice volnou ruku na pár chvil zalehnete k učení. Jeden by ji v tom ani nepoznal, že? No, stačilo by vidět první papír, který je celý od tlustočervího slizu, protože Jonáš chtěl být prý taky bard. Ve zkratce řečeno pro ty, kterým to ještě nedošlo. Tvořivé psaní je… psaní. Co víc k tomu říct? Jistě, dozvíte se tam základní rady o tom jak psát, jak upoutat, co je to fantazie a co už není fantazie. Že vaše levá a pravá hemisféra společně nefunguje a vy je stejnak musíte nutit fungovat zvlášť. Loňským rokem učily tvořivé psaní zástupkyně Floydová a Kavanagh a v mé režii tentokrát bylo zase tahat názory. Co si budeme nalhávat, já tvořivé psaní milovala a profesor Chambers byl vynikající učitel, i když mi zamítal všechny moje špatné návrhy, o kterých jsem myslela, že jsou dobré.
Takže jakypak názor má Lucy Luref-ixcojávímjakužsejmenuje-oxová na tvořivé psaní pod režií zástupkyně Kavanagh?
,,K tvorivému písaniu som sa dostala vlastne už ako malá, písala som rozprávky na jednu stranu, ale už to bolo v mojom veku úspech. Potešilo ma, keď sa mi dostala možnosť venovať sa tvorivému písaniu špeciálne aj na Rokforte. Pani profesorka bola veľmi milá, aj keď sme niekedy mali suplovanie. A nečítala každú myšlienku, čo som si pomyslela! Jedinou takou chybičkou bolo to… že som na hodinách väčšinou bola sama. Neuveriteľne ma potešilo, keď sa už v triede okrem mňa alebo profesorky objavil nejaký spolužiak. Ale toto mohlo tak akurát ovplyvniť nejakú tú náladu v triede, alebo ako to povedať. Predsa len ja osobne som rada, keď nesedím pri profesorke sama. Ale ak si predstavím, že tam ešte niekto bol, tak boli hodiny fakt super. Také super, aké sa len tvorivému človeku ako som ja môžu zdať.”
A taky jsem vyzpovídali Ajšíju, která navštěvovala hodiny profesorky Floydové. A její názor? No podívejte se sami.
“Tvořivý psaní? Jo… No… Já se na hodiny tvořivýho psaní vlastně… nechtěla přihlásit, protože se na to skoro vůbec nedá učit, a když se na to nedá učit, tak je to špatný… Ale pak jsem si řekla, že to za ty body stojí… a přihlásila se. Jakože, je pravda, že na začátku to bylo kapánek chaotický, co se týče nějakého toho profáka, ale nakonec jsme skončili s paní profesorkou Floydovou. Hodiny s paní profesorkou Floydovou bych zařadila do těch suprových. Dobrovolnými úkoly to jen začínalo a končilo u zajímavých témat hodin. Samotná Floy- profesorka Floydová byla víceméně neustále zajímavá, ať už v povídání nebo vymýšlení různých strášně zajímavých témat do úkolů. Ehm… no… za mě to byly hodiny, na kterých jsem vždycky musela zapojit mozek a být kreativní. Prostě skvělý! Takže… jak se to říká… jo… vřele doporučuji! Ať už máte z vyprávěcích úkolů véčka či ne, na těchto hodinách se toho rozhodně hodně naučíte!”
Pokud nechali jste se unésti touto ódou naší a hlasům starších studentů bedlivě naslouchali, pak jistě vaše srdce plesá. Vlnu dmoucí cítíte ve svém srdci, jak nápor inspirace touží roztáhnou křídla svá a vrhnout se světu vstříc! Dejte mu svobodu, studenti drazí, neb to právě účelem předmětu tohoto. Jen ujistěte se však, že vlna z vašeho srdce vychází, neboť jakkoliv silná jest, z jiných zdrojů silná vlna nebezpečnou může se státi a dbejte našich rad zkušených – odér nevalný nepřispívá psaní tvořivému!
U dalšího dílu plného stvůr a polonahých bohů a polobohů,
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner