Jak jsem slíbil, tak i plním! Vítám vás tímto skromným úvodním slovem u již druhého článku ze série představování jednotlivých klubů, které budou letos usilovat o titul nejlepšího týmu sezóny 2003/2004! Minule jsme začali poměrně silnou skupinou, dokáže se tato vyrovnat té minulé? To nezjistíme nikterak jinak, než že se společně ponoříme do dalšího bedlivého zkoumání! Proto vás poprosím, abyste se pohodlně usadili, udělali si nějaký ten horký nápoj a nechali se unést další sportovní nadílkou!
Tým číslo pět: Kenmarská káňata
Minulý článek začal poměrně silným a jasným týmem. Tento začíná… týmem jasným, ale spíše jasným v tomhle ohledu, že bude na jedné z posledních příček. Káňata nikdy nebyla bůh ví jak silný tým. Několikrát se jim povedlo dosáhnout třetích míst, dvakrát tu máme místo druhé, ale nikdy se jim nepovedlo získat ani jeden titul. Ať už to budeme shazovat na cokoliv, podle mne je u Káňat jasné, že jejich usazení v tabulce na 90% procent nebude na první pozici. Sestava, kterou tu však dneska máme, je velice rozdílná oproti té, co hrála v minulém roce. A to je možná hlavním problémem celého týmu. Jeho vedení je nechvalně proslulé jakousi bojácností, která se promítá hlavně v nestálosti sestavy. Můžeme mít tedy jistotu, že ať už se na Kenmarské koukneme jakýkoliv rok, nikdy neuvidíme stejný tým. Po minulé sezóně a osmé průběžné pozici tak my novináři musíme opět přepracovat celé predikční spektrum, abychom vůbec byli schopní vám o nich něco zajímavého říct.
Začneme teda jako vždy a běžně střeleckou formací. Tu nám tento rok tvoří Annabella, Xenia a Lyarra. Annabella je pro mne naprostá neznámá, protože jsem za boha nemohl najít její předešlé zkušenosti jako střelce. Víme o ní jen to, že byla minulou sezónu poradcem trenéra Káňat. Jak se dostala na koště a do aktivní sestavy? Neptejte se mne, netuším, nikdo se k tomu nechce ani vyjádřit, takže… kdo sakra ví?
Xenia se přidává opět draftem z Béčkového týmu, který je na tom mimochodem mnohem lépe, jak ten Áčkový. Dokonce má na svědomí zisk dvou titulů. Každopádně ono jedna věc je sestava B proti sestavám B a sestava B proti sestavám týmů v lize A.
Jedinou známou je pro mne Lyarra, kterou známe už z minulého roku, pouze však jako střelkyni. Nyní Lyarra získala i post kapitána a to je, dle mého, docela dobrá volba. Ne, že by zůstalo moc jiných voleb, ale Lyarra byla schopný minulý rok napomáhat během několika týmových meetingů a šušká se, že pokaždé, když se na strategii podílela ona, zápasy většinově končily výhrou. Proto… co si od nových střelkyň slibovat? Asi snad zlepšení a možná nějakou lepší spoluprácci Káňata patří mezi další tým, který aktuálně pracuje na strategii v rámci svého soustředění v severním Irsku, proto alespoň vidíme nějaké náznaky snahy o tvorbu budoucí taktiky.
U brankářských obručí tentokrát budeme potkávat Luise a abych pravdu řekl, jeho angažování se v rámci tohohle týmu mne velice překvapilo, protože minulou sezónu odehrál za Pýchu Portree (ke které se dneska mimochodem taky dostaneme) a v rámci ní mi přišlo, že se hráčsky hodně našel a byl schopný dostat Pýchu na konečné čtvrté místo v tabulce o titul. Každopádně si očividně on i jeho agent řekli, že to potřebuje nějakou větší výzvu, a Luis nakonec skončil u Káňat. Co k němu říct, povede obranu velice dobře, je většinou podpůrnou součástkou, která držela jeho předešlý klub nad vodou, a umí si moc dobře poradit v situacích, které nejsou zrovna záviděníhodné. Celkově se umístil v první pětce brankářů pro minulý rok, což rozhodně není žádným překvapením, a hádám, že tento rok by nemusel být problém tento výkon zopakovat či ho snad ještě překonat.
Na chytačské pozici máme Pheobe, která pro mne byla ze začátku také opravdu velikou záhadou, protože poslední dva roky nepůsobila v žádném týmu z ligy, a to mne malinko zmátlo, ale pak jsem došel na fakt, že byla pro poslední dvě sezóny mimo kvůli zranění a zastupovali za ní obě sezóny náhradníci. Před tím se řadila k lepší polovině chytaček a pokud zopakuje předešlou formu a zranění je skutečně plně doléčené, mohlo by to být opravdu kvalitní posílení. Vše je ale hodně pokud a kdyby. Nikdo vlastně neví, jak to bude.
Odrážení poté snad nemusím ani moc popisovat. Cesmia a Morgan jsou dvojice na sobě snad vzájemně závislé, protože už bez sebe nemohou hrát přes šest let. Hrály spolu v Tulácích, poté v Sokolech a nakonec u Káňat. Jejich výkony se řadí mezi takový přesný střed odrážečské tabulky, ale na druhou stranu jsou i tak větší podporou, nejspíš díky tomu, že v minulých letech se v klubu vystřídalo víc katastrof než průměrů. Proto věřím, že pokud se budou hodně snažit, mohlo by se pro sestavu blýskat na lepší časy. Kdo ví, možná opětovně bojovat o jednu z prvních pěti pozic.
Někdo kdysi řekl: “Jednou na dně pořád na dně”, ale já věřím, že to neplatí a Káňata nemají to nejlepší za sebou. Mají co zlepšovat a co nám dokázat a to je možná bude posouvat k tomu nejlepšímu, co v nich je.
Tým číslo šest: Pýcha Portree
Pýcha v posledních několika sezónách zažívá osobní renezanci. Od roku 1980 až do teď nám předvedli, že jsou schopní dostávat se do popředí a víc vyčnívat. Zisk dvou titulů v tomto časovém období mluví za vše. Jinak většinou umístění kolem čtvrtého až šestého místa. Minulý rok nám předvedli právě hru, jež je posunula na místo čtvrté. Tým se nezměnil minimálně dva roky, takže očividně funguje dobře. Do této sezóny nastupují s novým brankářem (nebo spíše brankářkou), proto si pojďme rozebrat, jak to s nimi vypadá.
Střelecké trio nám tvoří Xi Gan, Issadora a Monica. Trio stálé, funkční a kolem a kolem dobře vyvážené. Xi Gan je výtečný ve střetech na blízko, Issadora zase v rychlém útěku s Camrálem a Monica v zakončeních. Jejich forma přihrávek je svižná a hodně variabilní. Soupeři většinou mají problém s jejich obehráním. Pokud jim forma vydrží tak, jako minulý rok, neměl bych obavy z toho, co nám předvedou letos.
Konečně k veliké změně týmu. Minulý kapitán, kterým byla Monica se změnil. Post byl dán Olivii, která zároveň funguje jako brankářka. Pokud se ve sportovních kruzích pohybujete tak nějak pravidelně, Olivii určitě znáte z ligy Spojených států, kde pod klubem Dallaských Býků odehrála tři sezóny a byla dvě z nich na vrcholu brankářské tabulky. Je to zkušená hráčka a ví, co si kdy a jak dovolit. Celkově se tahle sezóna, když už nic, může pyšnit opravdu smrtelnou linií brankářů. Tak kvalitní hráče jsem na jedné listině neviděl minimálně dva roky. Proto se máme na co těšit. Každopádně u Olivie se nebojím zklamání, ba naopak. Má nám co dokazovat, a proto si na ni budu dávat o to větší pozor.
Na opačné straně spektra chytači tohoto roku jsou spíš zklamáním. Ne, že by nebyli nějak extra dobří, ale vlastně nejsou. Týmy očividně začaly investovat větší míru pozornosti do střelby a obrany. Za Pýchu jako chytač nastupuje Ethan Summers, který opět přestupuje, tentokrát však z Kanadské ligy, kde oblékal dres Edmontonských Buvolů. Zde to bylo 50/50. Tedy 6 chytnutí z celkových dvanácti zápasů. Což je vlastně poměrně slušné, ale říkám si, jak velký rozdíl to může být v rámci úplně jiné týmové hierarchie a oproti Kanadě o dost brutálnějších zápasů. Opět se dozvíme až časem.
Jako odrážečky máme na pořadu dne Sashu a Sharleen. Musím přiznat, že dámy jsou velice od rány. Malinko jim chybí větší forma komunikačních schopností při zápasech a sladění akcí, ale na druhou stranu, co nejsou schopné dohnat v komunikaci, jsou naprosto bez problémů schopné dohnat v agresivitě a razanci, se kterou do každého zápasu nastupují. Je to radost sledovat.
Stejný tým, stejná šance na úspěch? Kdo ví. Opět nebudu moc odsuzovat, kde by se mohla Pýcha objevit, každopádně, co bych mohl asi uznat, je fakt, že od minula mají pěkně našlápnuto.
Tým číslo sedm: Applebyské šípy
Střídavou vlnou se opětovně potopíme hlouběji do spodní části tabulky z minulého roku, protože se koukneme na hrot Šípům z Appleby. Nepatřící mezi největší favority, Šípy si mne získali celkovou atmosférou, která v klubu panuje. Hrají spolu už tři roky bez jakékoliv změny, mají mezi sebou neskutečně přátelské vztahy, dělat s nimi rozhovory vždycky zaručuje zábavu a uvolněnou atmosféru. Teď ale k sestavě a jejich výsledkům.
Richie, Rusty a Owen jsou tři kluci, kteří spolu hrají víc jak deset let. Od Béčka až po Áčkovou sestavu. Ví, jak spolu komunikovat, jak a kde mají zrovna být, a celkově bych řekl, že střelecká sestava je na šípech asi to nejlepší. Co na ní ale nehraje, a nebo co by se spíš pánové mohli zkusit zlepšit, je zakončení. Kort v případě, že budou muset nastupovat proti brankářům a brankářkám, již jsou na úrovni, na které jsou. Už jsem o tom mluvil a budu zase, tento rok je prostě napraný až po okraj brankářů, kteří ví, jak dělat svoji práci, a trojlístek se už druhou sezónu trápí s formátem zakončení, který by vycházel.
Brankářem je Rizzie, jenž už v lize hraje víc jak patnáct let. Je to zkušený kanonýr, jenž ale dle mého osobního názoru už moc nestačí nové vlně střelců. Jde hlavně o to, že jeho rychlost a vytrvalost nejsou na takové úrovni, která by zaručila kvalitní obranu. Čím delší zápas je, tím je větší pravděpodobnost, že Šípům selže obrana ve větší formě.
Chytání už třetím rokem obstarává bývalá členka Béčkového týmu, Daisy. Není vůbec špatná, její rychlost v přímých střetech o Zlatonku je výborná a její ostražitost je také na vysoké úrovni. Co ji opět chybí je síla. Je velice jednoduché ji sundat z koštěte, případě odstrčit, když jde o střet tělo na tělo. To byl problém i minulou sezónu.
A s tím se pojí i problém v odrážení. Zde máme Chaviera a Elliota. Oba jsou zase šikovní, ale spíš než obrana svých hráčů jim jde útok na hráče soupeře. Osobně bych jim doporučil, aby se víc starali o chudáka Daisy, než aby soustředili větší pozornost soustředili do soupeřů, na druhou stranu si nemyslím, že by to mělo většího účinku.
Šípy už hrají stejnou hru tři roky. Není proto veliká pravděpodobnost, že by se posunuli v pozitivním slova smyslu. Spíš bych předpokládal, že devátá pozice, která jim minulý rok vyšla, jim vyjde i rok tento. Nejhezčí na tom ale je, že jim to nevadí. Není to tým, co by hrál proto, aby skončil co nejvýš. Naopak mi hodně přijde, že se spíš soustředí na to, aby byl každý člen týmu každý zápas v dobré náladě a aby si hru užili. Což je za mne velice obdivuhodné a rozhodně jim to nebudu vymlouvat. Spíš se jedná o dost rodinný tým, než o nějakou elitní skvadru, což… přiznejme si, každý tým nemůže být ten, co si každý rok odnese titul, a je příjemné vidět, že některé týmy skutečně hrají hlavně pro ten požitek a zábavu ze hry.
Tým číslo osm: Caerphillské katapulty
Dnešní článek zakončíme opět trošku nadějnějším seskupením a to jsou Caerphillské katapulty. Ty minulou sezónu skončily na šestém místě a o titul tak přímo nesoutěžili. Každopádně rozhodně není na místě říct, že by se jim sezóna nepovedla. Naopak, po docela dlouhé vlně neúspěchů je šesté místo velice vítaným překvapením minulého roku. Katapulty mají na svém kontě celkem osmnáct zisků titulu, všechny se však řadí do starší vlny a to mezi roky 1945-1960. Aktuální roky jsou pro ně mnohem krušnější. Mezi roky 1990 a 2001 se umisťovali hodně mezi jedenáctou a osmou pozicí. Proto je šesté místo, skoro na dosah k top pětce, velikou ukázkou zlepšení. Pojďme se podívat, kdo za tím stojí, protože i u Katapultů se poslední tři sezóny drží stejná sestava.
Střeleckou formaci nám zde drží Clara, Harland a Love. Love Lowell je zároveň kapitánem, jenž si svůj post drží právě již zmíněné tři sezóny, pod jeho vedením se tým otřepal z neúspěšných předešlých let a svítá mu na lepší časy. Hlavní střety z blízkosti zajišťuje právě Love a Harland, zatímco Clara se stará o úspěšná zakončení. Abychom si udělali obrázek, 73% celkových akcí končí alespoň zakončením, takže jejich celková forma za minulou sezonu by se dala označit jako nadprůměrná. Proto asi nepřišla žádná změna. Osobně bych byl velice překvapený, kdyby se u střelců něco měnilo, protože aktuální čísla rozhodně nenabádají k jakékoliv změně.
Kde bych možná o výměně přemýšlel je brankář. Julian je hodně… nejistý v přímých střetech u obručí. Je roztěkaný a na střední i velkou vzdálenost mu sice nedělá problém střely nějak decimovat, ale z přímé vzdálenosti, což je vlastně většinou forma, kterou často hráči využívají, je jeho forma mizerná. Love už minulou sezonu v rozhovorech sliboval, že se na to s Julianem bude při soustředění zaměřovat, proto jsem zvědavý, jak to dopadne. Jejich kemp právě probíhá, konkrétně trénují na pobřeží Francouzské riviéry.
Rosenna je chytačkou, jež má svoje kouzlo a svůj styl. Stejně jako jedna část obranného spektra je spíš pozorovatelkou, než přespříliš aktivní letkyní, která létá sem a tam a snaží se najít, kde Zlatonka je. Zaujme určitou pozici, kterou mění v pravidelných intervalech. Snaží se sledovat protichytače a zároveň vnímat menší detaily a její taktika přináší své ovoce. Určitě ne vždycky, ale z minulé sezony si nese solidní skóre 7/13. Ne vždy to díky slabší brankářské pozici stačilo na konečnou výhru, každopádně v chytání určitě Katapulty slabinu nemají.
Poslední dnešní odrážecí dvojice se skládá z Paully a Brienna. A asi nenajdeme větší rozdíl mezi výkonností jako tady. Paula je mnohem pasivnější a snaží se mnohem víc své spoluhráče chránit, zatímco Brienn se spíše soustředí na sestřelení okolních soupeřů. Abychom se pokusili srovnat celkovou souhru, Brienn je mnohem sebejistější v tom, co dělá. To se také odráží na celkovém skóre, kdy se Brienn objevuje pravidelně mnohem víc, než Paula. Celkově jejich práce funguje opět tak 50/50. Někdy se daří víc a někdy zase méně.
Katapulty si v této sezóně mohou určitě sáhnout na vyšší pozici než šestou a taky to mají v plánu. Co je potřeba určitě zlepšit je bránění obručí a souhra odrážení. Pokud se povede sladit vše tak, jak je právě potřeba, nebál bych se říct, že naděje na jednu z prvních pěti pozic je vysoká.
Čtyři za námi a posledních pět před námi! Opět jsme se společně propracovali až k úplnému konci dnešního putování. Moc vám děkuji za pozornost a trpělivost! Příště se můžete těšit na poslední pětici týmů a že tam máme co probrat! Proto neváhejte a příště si opět rozklikněte “Co že je to za tým?”! Do té doby se ale mějte krásně a buďte hodní, lidi!
Za redakci Sonoru,
Atalas Zacharov
