Druhý soud lilií, I. část: Walter a Daffodil – čistí jak lilie?

Posudek Lucase Ambrose Waltera

Vykazuje řadu výrazných rysů a emocionálních reakcí. Během terapeutických sezení byl Lucas v počáteční fázi spíše nedůvěřivý a rezervovaný. Je skutečně velmi těžké získat si jeho důvěru, o něco méně težké už je získat si jeho pozornost. O to více však udržet si ji. Často zůstává tichý a raději pokládá otázky, než aby na ně odpovídal. Jeho chování může být ovlivněno životem v bohaté rodině, kde si mohl dovolit téměř cokoli. Je zřejmé, že drzost a arogance mu nejsou cizí, a to ani v případě, že by to mohlo znít neslušně. Málo si zakládá na přetvářce, což může být spojeno s jeho zvyklostmi žít ve značném luxusu. Žije v domnění, že vše lze vyřešit penězi a není nic nebo nikdo, koho by si nemohl koupit. O to více si pak váží lidí, kteří ho vyvedou z míry.

Během dlouhého a namáhavého terapeutického procesu Lucas postupně odhalil určité aspekty svého postavení v rodině. Zdá se, že po obdržení dopisu o přijetí do Bradavic byl v rodině považován za černou ovci kvůli původu jeho rodičů. Pocit zrady ze strany svých rodičů ho zasáhl méně než zrada ze strany jeho sestry Stelly, se kterou měl do té doby velmi blízký a pečující vztah. Tato situace mu připadá jako zásadní zklamání, které ho ovlivňuje na emocionální úrovni. Vyjadřuje lhostejnost vůči osudu své rodiny a necítí k nim žádnou emocionální připoutanost, to stejné dělá jeho rodina, která o něj neměla údajně zájem, ani když zemřel, ani po jeho oživení. Tato negativní zkušenost s rodinou pravděpodobně ovlivňuje jeho současný emocionální stav a postoj k nim. Lucas byl schopen zmínit pouze svůj vztah s Biancou jako jediný pozitivní vztah, který kdy zažil. Přestože tento vztah není zcela bezproblémový, přesto z něj Lucas čerpá určitou formu emocionální podpory. Nicméně se zdá, že je stále značně uzavřený vůči ostatním lidem.

Celkově lze říci, že Lucas Walter je mladý muž s komplexním emocionálním pozadím, které v sobě nese zkušenosti z rodiny, ale také vzácný vztah s Biancou, který mu poskytuje určitou oporu a porozumění. Pokud jde o výslechy, jeho přítel tvrdí, že věří, že Lucas mohl opravdu patřit k liliím. Dle zápisků během rozhovorů s letifery velmi projevoval nenávist vůči mudlům.

Otázky poroty a Starostolce

Soud (dále jen S): Prý jste se o nich vyjadřoval velmi nenávistně, řekl byste, že tato vaše nenávist přetrvává?
Obžalovaný (dále jen O): Odmítám tvrzení, že bych se snad někde vyjadřoval nějak velmi nenávistně vůči mudlům. Nemám je moc v lásce, to je pravda. Ale je to stejný případ, jako kdybyste radši preferovala jahodovou příchuť zmrzliny před malinovou. Nenávist tedy ani nemůže přetrvávat.
S: Máte silně negativní vztahy s mudly, ač jste sám mudlorozený. Máte pocit, že jsou vám podřazení?
O: Nepovažuji je za podřadné. Stejně jako nepovažuji malinovou příchuť zmrzliny za podřadnou na rozdíl od jahodové. Možná jednu příchuť preferuji víc, ale to je tak nějak všechno.
S: Proč by měl soud ušetřit někoho, kdo veřejně hlásá nenávist k mudlům v takovém ražení jako vy?
O: Opakuji, že toto tvrzení odmítám. Jestli radši věříte nějakým zápiskům, které mohly být zmanipulované, tak prosím.
S: Prý jste dost nedůvěřivý, proto by mě zajímalo, jak si letifeři získali vaši důvěru, pokud to tak můžu nazývat?
O: Nezískali. Byla to jen příležitost k něčemu novému. Takového rozhodnutí jsem však začal později litovat.
S: Co jste cítil k letiferům minulý rok, jaký jste s nimi měl vztah?
O: Co jsem k nim cítil? No, žádný romantický vztah jsme tedy nebudovali, tudíž lásku asi moc ne. Nenávist to taky nebyla. Sice ať už mám názor jakýkoli, násilí nestrpím a nepodporuji ho.
S: Věřil jste jejich myšlence?
O: Jejich myšlence jsem věřil možná tak zpočátku, ale každému smýšlejícímu jedinci by mohlo dojít, že to byly jen kecy. Nepovažuji ji za správnou a jejich počínání za žádných okolností nebylo oprávněné. Jak říkám, sice mudly nemusím mít rád, ale násilí nepodporuji.
S: Tvrdíte, že nepodporujete násilí. Troufám si říci, že letifeři ho při převzetí vlády nad Bradavicemi projevili značnou míru, přesto jste svého připojení k nim začal litovat až později. Jak mi tento rozpor vysvětlíte?
O: Ano, letifeři na zahajovací slavnosti projevili značnou míru násilí, ale myslel jsem si, že to bylo poprvé a taky naposled. Že to byl jejich způsob, jak přesvědčit lidi, aby se k nim přidali. Taky jsem spíš chtěl zachránit sebe, než abych si dělal starosti o někoho jiného.
S: Měl jste, nebo nyní máte, nějaké pochybnosti o vašem rozhodnutí přidat se k letiferům?
O: Měl jsem a mám. Stejnou chybu bych již neudělal.
S: Jak se na tento váš postoj stavěla vaše přítelkyně Bianca Smithová?
O: Slečna Smithová byla zásadně proti, ale nezavrhla mě, protože vždy dobře věděla, že nechci páchat zlo a ani nikomu ubližovat. Proto jsme se o to víc v této době sblížili. Chtěla mi pomoct.
S: Povězte mi prosím víc o vašem vztahu se zmiňovanou slečnou Smithovou. Jste stále spolu? Máte plány do budoucna? Co chcete dělat po škole?
O: Ano, jsme stále spolu. Nijak moc jsme o plánech do budoucna nemluvili, spíše jsme řešili současnou situaci jako právě tyhle soudy. Dokázal bych si s ní však představit nějaký společný život, jestli se nic moc nezmění.
S: Kdybyste měl znovu volbu, připojil byste se k letiferům znovu, nebo ne? Případně proč ano, proč ne.
O: Ne, znovu bych se k nim již nepřipojil. Zprvu jsem si myslel, že už žádné násilí nebude, ale ono pokračovalo.
S: Přidal jste se k letiferům z nenávisti pramenící k mudlům, nebo jste s nimi sympatizoval i v jiných myšlenkách konání?
O: Přidal jsem se k nim, protože jsem si říkal, že nemám co ztratit. Nevěděl jsem, že by v tom hrál nějakou roli i můj vlastní život. Bylo to taky dost natruc rodičům, se kterými nemám nejlepší vztah, jak již bylo zmíněno hned na začátku.
S: Líbila se vám myšlenka, že byste mohl stát mocným?
O: Každému zmijozelskému studentovi se líbí myšlenka, že by se mohl stát mocným. A kdo říká, že ne, tak pěkně lže.
S: Zkusil jste během minulého školního roku přesvědčit někoho dalšího, aby se přidal k letiferům? Nebo tu byl zde někdo opačný, že se vás pokoušel někdo od letiferů odtrhnout?
O: Jsem samotář, tudíž jsem neměl ani možnost někoho přesvědčovat, aby se k nim přidal. Ani bych to neudělal, kdybych tu možnost měl. Vídal jsem se hlavně se slečnou Smithovou, která se mě naopak snažila odtrhnout od letiferů. Byl jsem však tvrdohlavý a má hrdost mi to nedovolila.
S: Litujete něčeho? Ať už během jejich vlády, či po tom, co jste znovu ožil?
O: Samozřejmě lituji, že jsem se k nim přidal, nepřímo je tak podporoval v násilí a nechal si vzít svůj život.
S: Kdyby se vaše rodinné vztahy, jak jen to říct, nepokazily, udělal byste tohle rozhodnutí znovu?
O: Tohle rozhodnutí bych určitě znovu neudělal, ať už bych měl jakékoliv rodinné vztahy.
S: Slyšeli jsme tu, že se vás vaše rodina zřekla. Předpokládám, že s ní tedy vztahy neudržujete. Můžete nám tedy vysvětlit, kde berete na ten luxus, ve kterém si libujete? Kdo vás podporuje.
O: Sice se mě rodina zřekla, ale jsem stále Walter. Stačí, že jim dělám ostudu tím, že jsem kouzelník. Rodiče vždy měli pro mě a sestru peníze stranou. Nemůžou si dovolit, abych jim dělal větší ostudu, tudíž po oživení jsem těch peněz dostal víc, než bych kdy potřeboval.

Posudek Kayly Daffodil

Mladá dívka s komplexními emocionálními projevy, které odrážejí její vnitřní konflikty a nízké sebevědomí. Její neustálý vztek a frustrace jsou důsledkem vnímání sebe sama jako nespravedlivě odsouzené a zrazené osoby. Vnímání, že ji ostatní lidé považují za zlou, ji dohání k agresivnímu chování a prskání na lidi kolem sebe. Čímž se sama točí v kruhu a částečně se tak zlou opravdu stává, přesto, že to zpětně dokáže vyhodnotit a rozložit.

Během terapeutických sezení projevuje Kayla určitou rezervovanost a neschopnost otevřeně vyjadřovat své pocity. Její emocionální stavy se proměňují, ačkoli se snaží je lépe ovládat, aby nedošlo k vybuchnutí vzteku veřejně. Během terapie se postupně otevírá a postupně odhaluje své negativní pocity ohledně svého postavení v rodině, ve společnosti a v procesu soudu. Kayla uznává svou účast na incidentech, které se staly, a projevuje lítost nad svými činy. To je právě již zmíněná sebereflexe. Vysvětluje, že profesor Moreno jí přikazoval konkrétní kroky, které měla vykonat, ale přestože byla na počátku ráda z druhé šance, cítí, že jí byla brána zpět. Ukazuje se také, jak silné slečna má ambice po uznání, závidí těm, kteří měli uznání letiferů a sama po něm toužila. Velmi těžce nese, že někteří spolužáci byli u těchto padouchů oblíbenější, než ona sama. Přestože tetování neměli. Finanční problémy rodiny vše jen podtrhují. Její postupný pokles sebeúcty byl spojen s dietovými tendencemi a střídavými obdobími anorexie, které vyústily až v kolaps.

Obecně má Kayla pocit, že byla zrazena Ministerstvem kouzel, které se jejímu případu nevěnovalo dostatečně. Má dojem, že soudní proces obsahuje mnoho nespravedlností a neprůhledností, jako je existence nedostatků v případě nepřítomnosti důkazů nebo nedostatečného postihu jiných jedinců, kteří podporovali letifery.

Závěrem je Kayla mladá žena, která prochází složitými emocionálními stavy spojenými s vnímáním nespravedlnosti a zrady. Její vztek, nízké sebevědomí a obavy z budoucnosti představují výzvy, kterým čelí. Psychologická podpora a terapeutické intervence by mohly pomoci Kayle překonat tyto obtíže, zlepšit její emoční stabilitu a podpořit ji v procesu osobního růstu a zvládání emocionálních výzev. Není pochyb o tom, že by slečna neměla přestávat navštěvovat terapie.Dle výslechů víme, že spolužáci Kayly považují tuto slečnu za velmi snadno ovlivnitelnou. Myslí si o ní, že jí stačí nabídnout o něco lepší život, než v jakém vyrůstala a ona pro to udělá cokoliv. Nezdá se tedy, že by byl pochyb, že by slečna své rozhodnutí zopakovala. Její chování vykazuje obrovskou tužbu po moci. Pokud jde o její chování, víme, že se k mnohým spolužákům chovala zle, často je fyzicky napadala a neměla problém být agresivní.

Otázky poroty a Starostolce

S: Slečno, nemohu se zbavit dojmu, že svých činů litujete pouze kvůli tomu, jaký byl jejich výsledek, ale pokud by se letiferům jejich záměr zdařil, žádné výčitky pociťovat nebudete. Mám pravdu?
O: TO NENÍ PRAVDA. Pardon. Není to pravda, promiňte. Já jsem naopak přesně zmínila, že jsem svého přidání litovala snad už po týdnu. Protože jsem poznala, že ti lidi opravdu zlí jsou. A to jsem dřív určitě vědět měla, ano, už podle toho, co se stalo, když… Poprvé přišli, ale došlo mi to naopak hodně brzo. A jak pan Smith říkal, že mi vadilo, že spolužákům bez lilií bylo nadržováno, tak to je sice pravda, ale ne proto, že bych ty výhody chtěla já, ale z principu. Logiky? Cítím výčitky tak jako tak. Neustále.
S: Jaké jsou vaše plány v případě vašeho osvobození?
O: Nemám odvahu mít plány. Asi. Mám přítele, byl se m-mnou, když se… Jsem umřela. A chci s ním být dál. A chci se věnovat bylinkářství a mít hezký dům.
S: Bylo zmíněno, že letifer Moreno vám zadával některé příkazy, oč přesně se jednalo?
O: Mně… letifer Moreno nezadával přímé příkazy?
S: Jaké kroky vám pan profesor Moreno přikázal udělat? A vykonala jste je?
O: Opravdu nemám dojem, že jsem říkala, že by mi pan Moreno přikazoval nějaké kroky. Možná mě špatně pochopili?
S: Jestliže vám nezadával přímé příkazy, zadával vám je nepřímo? Případně byly nějaké pohnutky z jeho strany, které by způsobily vaše nepřátelské chování vůči některým spolužákům?
O: Na hodinách. Jenom. Když nás učil. Nebo na kolejních akcích. Jenom mně zvlášť nic. Ale ano, na hodině jsem po jeho pohnutkách byla nepřátelská ke spolužákům.
S: Co se týče vaší budoucnosti, máte nějakou podporu? Nalezla jste oporu mezi spolužáky či dospělými, kterou jste loni neměla a která by vám pomohla nalézt pevnou zem?
O: Já… No, ano, mám přítele. A mluvím letos s více lidmi, myslím, jakože z koleje a tak. A více se mnou mluví moji rodiče. A na tu terapii chodím ráda. I když mi teda zjevně moc nejde.
S: Můžete tedy říci, že tento rok máte konečně oporu a bližší skupinu přátel, která vám pomáhá, či může pomoci odhalit vaše přednosti?
O: Já… Neřekla bych bližších. Upřímně. Bojím se mít bližší kamarády, asi, měla jsem jednu a teď mi tvrdí, že mě zmanipulovala. Mám… Nějaké kamarády, myslím. Což je mnohem víc než minulý rok. A jsem ráda, že už si všichni nemyslí, že jsem zlá.
S: Bylo tady zmíněno, že toužíte po moci a po uznání. Co konkrétně pro vás moc znamená?
O: Já… Tu moc beru tak, že bych v něčem byla ráda dobrá. V něčem prostě, on každý něco umí a já mám dojem, že mi moc dobře nejde nic. A nejdříve mi bylo řečeno, že by mě toho mohli hodně naučit.
S: Cítíte nějakou vinu za ty, co to nepřežili? Také tu bylo řečeno, že se nepovažujete za zlou. Jak jste tedy vnímala ono zlo, co se kolem vás dělo. V řadách letiferů jste přeci musela vnímat, že jste jeho součástí.
O: Neřekla jsem, že si myslím, že nejsem zlá. Já… Můžu za to, že ti lidi umřeli? A necítila jsem se nikdy součástí, ne, ve skutečnosti mě vylučovali už od začátku a předhazovali mi, že nejsem čistokrevného původu a opakovali mi, jaké mám hrozné štěstí, že jsem vůbec naživu. Já… Jsem se prostě necítila tolik součástí.
S: Zaznělo zde, že litujete svých činů, mě by zajímalo, zdalipak jste svých činů litovala už v průběhu působení s letifery? Jestli jste se pokusila to letiferům nějak naznačit?
O: Litovala jsem, že jsem se přidala. A postupně mi došlo i to, že jsem byla hrubá na spolužáky, není správné, myslím, kolem Vánoc… Po nich. Tam někde. Naznačit jsem se jim to ale nesnažila, na to se mi zdáli moc děsiví.
S: Též si dovolím navázat na to litování svých činů, kterých jste litovala nejvíce? Měla jste i jiný důvod, proč se přidat na stranu letiferů?
O: Nejvíce jsem litovala přidání samotného. A později všeho, nutí mě to letos omílat stále dokola a dokola – a to chápu, vážně -, ale je mi líto úplně všechno.
S: Měla jste i jiný důvod, proč se přidat na stranu letiferů?
O: Jenom ty důvody, které jsem už řekla – myslím? Chtěla jsem být v něčem dobrá. Někam patřit. Měla jsem tam jedinou kamarádku. A bála jsem se jít proti nim.
S: Kdybyste nebyla odsouzena. Tak co od života očekáváte? Máte představu, co případně budete dělat po studiu?
O: Právě teď bych chtěla… Klid. Asi jenom. Byl to dlouhý rok. Hodně čekání… Na tohle. Ale asi bych chtěla dostudovat, protože jsem zpátky do té školy fakt chtěla. A vidět rodnou zemi svého kluka. A udělat svým blízkým nějak radost, p-protože mám dojem, že jsem jím tímhle fakt hodně zničila život.
S: Byla byste schopná pro uznání od letiferů někomu ublížit, či ho dokonce zabít?
O: Já… Ne. NE! Nezabila bych nikoho. Slyšeli jste, že jsem agresivní, já jsem někoho ten rok napadla dvakrát. DVAKRÁT. A jednou to sice bylo na příkaz jednoho z letiferů, ale já jsem ji jenom praštila knihou, já nikomu doopravdy nechci ublížit.
S: Zmínila jste napadení dvakrát z toho jednou na příkaz letiferů, podruhé to bylo z vaší vůle? Nebo se jednalo o napadení letifera?
O: Podruhé to bylo z mojí vůle, spolužák na mě řval, že se najednou chovám jinak, protože mám lilii. A já jsem neměla dojem, že bych se k němu kdy chovala jinak, protože já prostě… Se mračím vždycky asi, tak jsme se o tom hádali. A pak jsem mu nastavila nohu. Což není správné.
S: Byl tu někdo, koho jste se snažila přesvědčit, aby se přidal nebo naopak někdo, kdo se snažil přesvědčit vás o tom, abyste od nich odešla?
O: Ne, nikoho. Nikoho jsem nepřesvědčovala. A nikdo nepřesvědčoval mě, abych odešla. Víte tady vůbec, že to nebylo tak jednoduché? Já jsem přece pryč chtěla.
S: Z vašeho posudku jsme slyšeli, že se cítíte být zrazena ministerstvem. Můžete se k tomu vyjádřit blíže?
O: Já… No, nejen ministerstvem, spíše asi od každého venku, kdo si myslí, že by to tam vevnitř zvládl lépe. Všichni vypadají, že ví moc dobře, co jsem měla dělat já, ale nikdo nevypadá, že věděl dostatečně dobře, jak se chovat tady venku. To jste si tu všichni jako jenom rok psali o tom, že tam jsme zavření? Proč nikdo nic neudělal? Proč jste se víc nesnažili? A proč se nikdo VÁS neptá, jestli jsou ti mrtví vaše vina? Není to… Fér. Není to fér.