Druhý soud lilií, II. část: Padlo Morenovo jablko daleko od stromu?

Posudek Holdena Moreno

Mladý muž, který se k letiferům přidal během plnoletosti. Prošel náročnými životními zkušenostmi, zejména ve vztahu k násilnému chování ze strany svého otce. Tyto traumatické události zanechaly na Holdenovi hluboké emocionální a fyzické jizvy. Během psychologických sezení Holden vykazoval spolupráci, projevoval otevřenost a ochotu mluvit o svých emocích a prožitcích. Ze začátku se Holden svěřoval se svým těžkým dětstvím v rodině, kde byl vystaven náboženskému fanatismu a týrání ze strany svého otce. Otec se domníval, že magie je dar od Boha a že oni, jako vyvolení, mají právo a moc nad ostatními lidmi. 

Tato výchova zanechala na panu Morenovi velmi vážné následky, a sice mu zkreslila chování o tom, co je a není normální, což je vidět nejen na jeho vztahu k sestře, ale také na jeho vztazích s dívkami. Je jasné, že vyrůstal v něčem, co mu připadalo takhle správné a jen těžko se dá odhadnout, jaká je šance, že něco tak hluboce vštípeného se kdy dostane ven. Nedá se však pochybovat o jeho hluboké lásce k mudlorozené slečně a je dost možné, že právě vztah vůči mudlům se z jeho strany tímto napravil. Není to však jediný špatně nastavený vztah, který si Holden ze své výchovy odnesl. O tom svědčí například i ochota nechat si vymazat paměť. 

Je jisté, že tento mladý muž má sklony manipulovat lidi na svou stranu a dokázat vycítit jejich strach. Zároveň je však velmi inteligentní a umí rozeznat skutečné autority. Těm se podvoluje, a má tak sklony dělat to, co se po něm požaduje, nehledě na to, zda je to dobré nebo špatné. Sám si to pak vynahrazuje tím, že má požadavky na slabší, než je on sám. Je velmi vnímavý, což může potěšit, ale dokáže toho i zneužít. Sám sebe velmi obhajuje a je jasné, že pro své dobro je schopen udělat v podstatě cokoliv, dokonce i překročit jisté hranice. 

Z výslechů víme, že Holdena mnoho studentů považovalo za nápomocného a ochotného, což je poměrně ironické, vzhledem k tomu, že jeho otec byl považován za největšího tyrana. Pokud však zapátráme ještě více do minulosti, zjistíme, že Holden patřil mezi studenty, kteří často vyhrožovali svým spolužákům, měli zlé poznámky, ubližovali jim fyzicky a nikdy nenesli za své činy odpovědnost. Jde zřejmě o muže, který jde vždy za tím nejsilnějším. Ačkoliv je jeho dětství zajisté traumatické, byl to dospělý mladý muž, který byl v místnosti plné dětí a lidí, kteří těm dětem chtěli ublížit. Postavil se na stranu letiferů, celé roky se nechoval k nikomu slušně a kdyby letifeři vyhráli, stál by s nimi v jejich čele a nikdy by nenašel odvahu odejít. Jen těžko říct, zda vůbec měl touhu odejít. Jeho chování vykazuje známky toho, že pro záchranu vlastního krku teď pomluví otce, který už je mrtvý a nemůže se bránit. Jen těžko nese odpovědnost za vlastní činy a dle zdrojů si nechal tento muž dobrovolně vymazat paměť od letifera. I to dokazuje jeho blízkost s těmito lidmi. Nezapomeňme, že byl tím, kdo si chtěl na důkaz své oddanosti nechat useknout prst a vedl k tomu i další studenty, aby takto prokazovali svou oddanost. A o jeho loajalitě byli přesvědčení mnozí letifeři, kteří s ním vedli rozhovory a snažili se zjistit víc. Tento mladý muž je bezpochyby vysoce inteligentní. A krev není voda.

Otázky poroty a Starostolce

Soud (dále jen S): Kdo prováděl váš výmaz paměti? Nevidím zde žádný záznam z ministerstva ani nemocnice svatého Munga…
Obžalovaný (dále jen O): Pan George Down. Pravděpodobně to není v záznamech, protože jsem ho o to požádal sám. Bylo to hloupé rozhodnutí, protože jsem neuměl zpracovat svoje emoce z rozchodu. Týkalo se to jen vzpomínek na mou ex-přítelkyni.
S: Váš posudek hovoří o tom, že jste s ministerstvem plně spolupracoval, to jste ale činil i v případě letiferů. Kdy přesně jste začal měnit cíl své loajality?
O: Já – já nebyl loajální k letiferům. A vím, že mi to nikdo nebudete věřit, když právě zaznělo, že řeknu cokoliv, abych si zachránil krk, ale nebyl jsem. Přidal jsem se, protože jsem musel – to nebylo moje rozhodnutí. Zaznělo, že jsem od mala žil s tyranským otcem. To je pravda. Poprvé mě zmlátil, když jsem poprvé ukázal, že umím kouzlit, protože jsem omylem rozbil vázu. Takže místo toho, abych se mohl radovat z toho, že jsem kouzelník, mě bil. Za každé maličké pochybení. Nikdy jsem neměl možnost svobodné volby v čemkoliv – a bál jsem se ho. Žil jsem v konstantním strachu. V pekle. A když byl schopný mě zmlátit do bezvědomí a nechat do rána ležet na podlaze bez ošetření jenom proto, že se mi nepovedlo perfektně seslat nové kouzlo, myslíte si, že by mě nechal jít, kdybych z té síně odešel? Nenechal, zabil by mě na místě. Nebyla to moje volba. A neříkám, že jsem nevinný, za všechno, co se stalo poté, nesu vinnu já, ale tohle rozhodnutí nebylo moje. Takže hovořit o změně loajality nemá smysl, k letiferům žádné sympatie nemám. Kdyby byl způsob, jak vám to dokázat, udělám to, protože chápu, že moje slova nic neznamenají…
S: Slyšeli jsme zde od pana Smitha, že jste si nechal odstranit kus prstu a ostatní prý také. Ráda bych však znala váš pohled na věc. Nutil vás k tomu váš otec? Měl jste úmyslu jim pomoci, aby se jim nic nestalo, když jste někoho chtěl, nabádal k odstranění prstů? Nebo jste v tu chvíli na jejich pomoc nepomyslel a jen jste chtěl ukázat svou oddanost?
O: Já si nenechal odstranit kus prstu. Podle téhle linky ho chtěl pan Black uříznout. (zvednul levačku a ukázal k vytetované lince na malíčku – pozn. redakce) neslyšeli jste ten příběh celý. Seděl jsem s ním a dvěma mladšími spolužáky v kabinetu a on přišel s tím, že musíme na důkaz věrnosti udělat tohle. Nechtěl jsem, ale věděl jsem, čeho je schopný i on. Chodil jsem k němu na hodiny psychologie a z každé jsem odešel v hrozném stavu, protože nás pokaždé psychicky vydeptal. Násilí mu nebylo cizí, takže jsem byl ochotný obětovat malíček, než aby mi vzal celou ruku. Nebo mě zabil. A ano, donutil jsem Colina, ať tam tu ruku podrží taky. Jenže on byl malý a chtěl o tom s Blackem diskutovat. A Black už z něj měl tik a vypadal, že nás tam všechny rituálně popraví, takže ano, řekl jsem mu, ať to udělá. Nebylo by prostě lehčí, kdybyste se na tu vzpomínku podívali? JÁ K NIM ALE NEBYL LOAJÁLNÍ. Rozhodně jsem nikomu svou oddanost ukázat nechtěl, jen jsem nechtěl umřít. A nechtěl jsem, ať tam Colin umře se mnou, byl dítě.
S: Kolika studentům jste vyhrožoval, či jak ubližovat?
O: Kolika? Já si o tom… Nevedu záznamy. A nevyhrožoval jsem nikomu. Ublížil jsem Elizabeth MaClairové, když mě vyprovokovala, ale omluvil jsem se jí a společně jsme to vyřešili. A poslal jsem kouzlo do zad Alfiemu Bartonovi – nevzpomínám si přesně, co to bylo, asi Silencio. A předchozí roky jsem s lidmi moc nemluvil, navzdory tomu, že zaznělo, že jsem se k nim nechoval hezky.
S: Ona mudlorozená slečna, kde jste ji poznal? A jste ještě stou slečnou?
O: Marisol. Ta slečna. A ano, jsme spolu stále, miluju ji. Poznal jsem ji ve škole – nejdřív jsme spolu byli ve famfrpálovém týmu, ale začali jsme se více bavit až letiferský rok. Ona byla vyděšená, protože na ní… Její kamarádka před odjezdem do školy útočila. Pomohl jsem jí překonat blok z kouzlení, když jsme cvičně cvičili souboje. A pak se z nás stali kamarádi, až… To přerostlo v něco víc.
S: Bylo řečeno, že ze strany vašeho otce jste byl častokrát zkoušen a poznamenán. Mohl byste nám dát příklad daného chování a trestu?
O: Jistě. Tedy, mou ruku už jste viděli a nevím, jestli je vhodné se tu svlékat více, nicméně jizvy mám i na zádech. A hrudníku. Myslím, že nejčastější trest byl, když se mi nepovedlo nacvičit nějaké nové kouzlo. Já… Nejsem moc talentovaný, tak mi většinou všechno dá opravdu hodně práce, než ho ovládnu, což se neslučovalo s otcovou představou o tom, že mám být ve všem perfektní. Takže mě zmlátil, páskem přes záda… Nebo předloktí. A znechuceně si o mně uhasil cigaretu. Většinou mě nechal se zraněními celou noc, než mi je vyléčil, abych se druhý den mohl opět tvářit jako dokonalý a perfektní syn.
S: Jak velký dopad měly tyto zkušenosti na skutečnost, že jste se na začátku roku přidal k letiferům?
O: No, už jsem to říkal. Přidal jsem se kvůli tomu, že jsem se bál, že mě zabije, když se mu veřejně postavím v tak důležitém okamžiku. Pro něj důležitém.
S: V posudku také stálo, že pokud by se konec roku vyvinul jinak, nenašel byste odvahu odejít… Což naznačuje, jako byste danou odvahu měl, ale přesto vám lilie zůstala, mohl byste to dovysvětlit? Upřesnit váš důvod proč si nenechat odstranit lilii?
O: Nenechal jsem si ji odstranit, protože by to znamenalo, že musím dojít za lidmi, kteří mučili celé třídy studentů jen pro své potěšení, a říct jim, že s nimi nesouhlasím. Pro to se sbírá odvaha velmi špatně, protože tušíte, že ať jim tam řeknete cokoliv, ať to formulujete jakkoliv, dopadne to zle. Stejně jako mám takové tušení tady – protože já nepopírám svou vinu. Vím, že jsem mohl odejít. A vím, že všechno, co se stalo potom, co jsem se přidal, je moje chyba. Vím to a lituju toho. A chci to napravit, chci napravit sebe, protože vím, že moje názory z dětství jsou špatně. A myslel jsem, že… Dělám pokroky. S psychologem. Ale podle posudku ne, tak… Asi se budu muset snažit víc, pokud mi dáte tu šanci. Já opravdu chci. Možná, že bych na to časem odvahu sebral. Za nimi jít. Ale ten týden, který jsem na to měl, mi všichni v mém okolí, co lilii neměli, opakovali, že jsem blázen, pokud tam chci jít. Že tam nemám chodit.
S: Kdybyste měl stát někdy v budoucnu před podobným rozhodnutím – tedy přidat se k černomagické organizaci, či bojovat proti ní, pro co byste se rozhodl a jak byste nám dokázal, že svému slovu dostojíte?
O: Pokud bych stál před tímto rozhodnutím? Rozhodně bojovat proti ní. Ale jak bych vám to dokázal… To nevím. Víte, klidně vám to zopakuju pod veritasérem, ať víte, že mluvím pravdu.
S: Mohl byste specifikovat názory, u kterých máte pocit, že se mění? Tedy místa, kde se nachází ten pokrok?
O: Asi bych začal… Ne úplně s názorem, spíše jako s mým pochopením víry. Můj otec hlásal, že Bůh nás vyvolil a dal nám dar magie, díky čemuž jsme lepší než ostatní lidé. A všichni, kdo ho správně a náležitě nerozvíjí, jím plýtvají a tím pádem pohrdají Bohem. A kdo míchá krev s jinými než čistokrevnými, je pohrdavý také. Tomu jsem dříve věřil také, protože mne to učil. Když jsem ale poznat Chelsea, začal jsem uvažovat o tom, že to tak možná není. Takže v současné době věřím v to, že všichni jsme dostali úžasnou příležitost. Schopnosti, díky kterým můžeme svět… Zlepšit, možná. Ne být nadřazení ostatním. A navíc, dostalo se ho nám všem, bez ohledu na to, jaké krve jsme. Nezáleží na tom, znám spoustu lidí, kteří nejsou čistokrevní, ale mají více talentu, než kolik kdy budu mít já. Od toho se odvíjí všechny ostatní názory. Jak na smíšené a mudlorozené, u kterých už nevěřím, že jsou podřadní, tak na mudly, kteří nejsou lidský odpad jenom proto, že neumí kouzlit. Mám je rád, jak jsem řekl, mám mezi nimi kamarády. A je fascinující, kolik věcí dokážou i bez kouzel. Taky se mi hodně změnil pohled na ženy. Táta vyznával názor, že ženy jsou podřadné a jsou jen na ozdobu – proto když si vyhledáte význam jména mojí sestra, znamená doslova ozdoba. Já si myslím, že ženy jsou schopné velkých věcí. Všichni máme stejný potenciál. Respektuji je, což otec nikdy nedělal. A nemám rád tresty na dětech, ale to se mi nelíbilo nikdy – proto jsem se snažil, ať si všechno vybíjí jenom na mně. Postupně se mění všechno, jak vidím svět. A doufám, že se měním i já. Ale ono nejde jen o názory. Mám problémy se zvládáním emocí, to jsem… Říkal? Nejsem si jistý. Dříve se stávalo často, že jsem své emoce neovládl a ony ovládaly mne. Ale přes rok jsem na tom pracoval, abych… neviděl rudě a nenechal se v tu chvíli semlít. A jsou další oblasti, na kterých bych rád pracoval, aby se změnily.
S: Máte pocit, že vás Marisol upevňuje ve vašem aktuálním přesvědčení? Věříte, že s ní setrváte, a setrváte i s vaším aktuálním názorem na mudly a mudlorozené?
O: Já bych řekl, že nepotřebuju od Marisol… Upevňovat v tom, v to věřím. To zní, že kdyby se se mnou rozešla, přestanu náhle ve všechno věřit. Což se nestane. Marisol je úžasná a podporuje mě – a je živoucí ukázkou toho, že mudlorození za to stojí – ale můj názor na mudly a mudlorozené neovlivňuje. Setrvám v něm sám. A chci setrvat i s ní. Jednoho dne si ji chci vzít, až nebudeme… Tak mladí a nebude hrozit, že se připoutá k někomu, koho už nikdy neuvidí, protože půjde do vězení.
S: Jaké máte momentálně plány do budoucna? Teď, když už tady váš otec není, dalo by se říci, že máte volnou ruku v tom, co můžete a nemusíte dělat.
O: Na tohle nemám odpověď. Ne, že bych vám ji nechtěl dát, já bych si moc přál, aby ano. Ale tím, že můj otec vždy vyžadoval perfektnost, ale nikdy mi neřekl, k čemu je to dobré, tak vlastně netuším, jakým směrem bych měl jít. Než jsem… Umřel, přemýšlel jsem, že bych nakonec mohl být učitel. Což teď myslím nepřichází už v úvahu. A vymýšlet jiné možnosti mi nepřišlo správné, když mě čekal tento soud, protože jsem si nechtěl dávat naděje. Takže moje odpověď je, že chci dokončit své studium. Chci si jednoho dne vzít Marisol. Chci se zlepšit, hlavně moje ovládání vzteku. A chci nakonec najít nějaké uplatnění, kde… Budu konečně jednou taky v životě šťastný.
S: Ve vašem případě vidím velkou oddanost letiferům, nechat si uříznout prst je opravdu dost silné. Ale mám dotaz, zdalipak jste si paměť nechal vymazat po vašem působení s letifery? A k tomu uříznutí prstu, tím jste chtěl dokázat svou oddanost, nebo jste si byl jistý, že letifeři vyhrají?
O: Na to jsem již… odpovídal? Říkám, že jsem nebyl oddaný, tahle věc je vytržená z kontextu. Bál jsem se, že mě zabijí, kdo z vás by tam tu ruku nepoložil? Žít bez malíčku se dá. A nechtěl jsem, ať letifeři vyhrají. A paměť jsem si nechal vymazat v půlce roku – i když asi bych neříkal vymazat. Pan Down mi vyndal tři vzpomínky, které jsem dal svým kamarádům, ať mi je pohlídají, než na ně budu připravený. Než budu připravený čelit svým pocitům. Už je mám v hlavě všechny zpátky.
S: Posudek hovoří o tom, že jste měl tvrdou výchovu, která vám vštěpovala myšlenku, že jste jedním z vyvolených a jste víc, než ostatní. Mě ale zajímá, kdy a čím se změnilo vaše vnímání této skutečnosti. Přeci jen to, že jste byl ochotný začít mudlorozené vnímat jinak a dokonce jste byl schopný si vytvořit takto blízký vztah k mudlorozené dívce, je poněkud zarážející.
O: Řekl bych, že to nebyla jedna událost. Chodil jsem dva roky do Bradavic a je to to nejlepší, co mne mohlo potkat. Tedy dva roky před tím, než školu ovládli letifeři, celkem to byly tři roky. Ale pro vaši otázku jsou důležité ty první dva. První rok jsem totiž věřil tomu, co mi otec říkal, a měl jsem vztah… S jistou slečnou. Ona si pak ale ublížila, protože příliš poslouchala všechno, co jsem říkal. Já si… Taky ubližoval. V té době mi to přišlo správné, tak moc mě otec… Ovládal, že jsem si myslel, že když se mi něco nepovede ve škole, musím se potrestat sám. Pálil jsem se a ona se začala řezat. Donutil jsem ji s tím přestat, ale byla to první věc, která mne zlomila. Po ní jsem poznal jinou dívku – tu, na kterou jsem si nechal vymazat vzpomínky. Chelsea Rubenovou. Ta je smíšená a ona mi ukázala, že může být mnohem lepší kouzelnice, než já kdy budu, i když není čistokrevná nebo vyvolená. To, jaká byla – a jak jsem ji začal mít navzdory všemu, co mi hlas mého otce v hlavě říkal, mít rád. Byla úžasná, byla chytrá, byla o tolik lepší než já. A to samé vidím u Marisol. Prostě jsem potřeboval otevřít oči a lidem v Bradavicích se to povedlo.
S: Podle posudku, odmítáte odpovědnost za vlastní činy. Opravdu se považujete v této věci za nevinného?
O: Jediný bod, kde si myslím, že jsem nevinný, je to, jestli jsem se přidal dobrovolně. Za všechno ostatní vinnu přiznávám, byla to moje rozhodnutí, byť občas zbabělá. Neodmítám odpovědnost.
S: Je něco, co byste udělal jinak, nebo si opravdu stojíte za vším, co se stalo?
O: To nevím. Maličkosti, hádám. Drobnosti. Ubližování Eliz, asi bych se líp snažil ovládat svůj hněv. Ale ty velká důležitá rozhodnutí asi nemohla dopadnout jinak, protože ano, chtěl jsem přežít. A umřel jsem. Už vyloženě nemám co ztratit, buď budu žít v pekle, ve kterém jsem žil doteď, nebo dostanu šanci to napravit a zlepšit se. Chci to napravit, opravdu chci.
S: Existuje někdo, komu jste byl nápomocen a případně mu během letiferského působení nějak pomohl?
O: Já… Se tím nechci vychloubat? Nebo tak, prostě… Ano, byl jsem nápomocen. Ale nesmaže to všechno, co jsem udělal? Necítím se kvůli tomu nějak svatý nebo nevinný. Každopádně ano, pomohl jsem. Emanuelovi, třeba, varoval jsem ho před tím, že můj otec na něj poštval všechny letifery. Nebo Marisol, které jsem pomáhal zvládnout kouzla, aby nepropadla u mého otce – nebo ji netrestal. Pomáhal jsem Lorayne, Colinovi, Ellie a Cadenovi s jejich závěrečnými zkouškami z obrany, které… Byly opět u mého otce, uhm. Odčaroval jsem Marisol kletby, které na ní seslal Crawford na první hodině létání a… Ano, těch maličkostí je spoustu. Ale jsou to jen maličkosti, které stejně asi nemá cenu vyjmenovat všechny. Letiferům jsem moc nápomocný nebyl, alespoň co si vybavuji.
S: Jak silné pouto bylo mezi vaším otcem a vámi. Přihlížel jste někdy nečinně jeho praktikám, když se podepisoval na vašich spolužácích?
O: Mezi mým otcem a mnou… To bylo komplikované. Nenáviděl jsem ho. Bál jsem se ho. A v některých vzácných okamžicích jsem ho měl rád, protože když jsem byl dítě, nebylo všechno jen špatné. Občas mě nechal dělat i věci, které mne bavily, nebo mě překvapil tím, že nepřišel trest. Bohužel čím jsem byl starší, tím méně se to stávalo. Byl moje rodina a pouto jsem k němu měl, což je asi… Jasné. Ale ten vztah byl komplikovaný. Nepřihlížel jsem nicméně tomu, jak ubližoval lidem, většinou to udělal a já prostě přišel až poté, když už se s tím nedalo nic dělat. Opravdu nerad bych něco takového sledoval, však je to zvrácené, minimálně slovy bych ho zastavit zkusil. Raději ať si to vybije na mně, já jsem na rány od něj byl zvyklý, než ať týrá malé děti.
S: Jak byste definoval svými slovy vztah s vaší sestrou?
O: S Candy? S Candy se teď moc nevídáme, protože i ona si může poprvé v životě dělat, co chce. Žije v Americe. Ale když jsme vyrůstali, byli jsme si blízcí. Hodně. Ona je moje dvojče, tak jsem ji chtěl chránit. Vždycky jsem ji chránil, bral jsem vinnu za všechny nepovedený kouzla na sebe, aby náhodou nezmlátil i ji. Stačilo, že to dělal mně, nemusela trpět i ona. Nejvíc jsme se asi odcizili, když jsem chodil rok do školy bez ní, od té doby to nebylo to samé. Záleží mi na ní a jí záleží na mně, mluvíme spolu, o čemkoliv, ale bývalo to lepší.
S: Jste již plnoletý a ze školy. Popište nám svůj současný život. Stačí stručně.
O: Jistě. Žiju s Marisol, tady v Londýně. V bytě, který nám nechal můj strýc Wyatt Lloyd, který se přestěhoval do Ameriky. Na podzim jsem nemohl nic moc dělat, protože jsem měl migrény a byl hodně často hodně unavený. Když se to začalo zlepšovat, Marisol mi začala nosit věci, které mne zabaví, knihy, časopisy. Naučila mě s telefonem. A televizí. Hodně se učím používat mudlovské vynálezy, protože mi přijdou fascinující. A skvělé. Taky chodím ven, zkouším znovu sportovat, což jde… Špatně. A zkoušel jsem si udělat nové přátele. Kamarádím se se dvěma mudly, Jaxem a Ryanem, s těmi hodně chodím ven. Vlastně… Nedělám nic moc. Jak jsem říkal, ono je těžké myslet na budoucnost a vybrat si práci, když je možné, že nic z toho se nakonec nestane.