Už déle než dva týdny jsem na chodbách slyšela šuškání o nadcházející akci. Nijak jsem to neregistrovala, protože pro mě bylo učení a pololetní testy přednější, než jakékoliv oslavy vánoc, nebo něco takového. Ovšem v den, kdy jsem já sama dostala pozvání, začala jsem se zajímat víc. U sovince byly fronty, protože všichni ještě na poslední chvíle posílali domů sovy, aby jim rodiče poslali šaty, obleky, doplňky, tuším jsem zaslechla i něco o bílých rukavičkách po dědovi. Na chodbách pár odvážlivců už zkoušelo tance či podobné kreace, aby na plese zazářili. Ono přece jen ty zvěsti o plese nebyly jediné, táhly se řeči, že prý bude i taneční soutěž, což odstartovalo naprosté bláznovství a rychlé hledání doprovodu či bláznivého “kolegu” do tance.
A pak to přišlo. Den plesu, tance, zábavy a nekonečného smíchu. Alespoň tak to brala většina jedinců, kteří se na ples chystali. A že jich byla spousta!
Profesoři, tedy vlastně všichni zaměstnanci, měli plné ruce práce ať už s pořádáním soutěže, nebo s výzdobou či zabezpečením okolí Černého jezera, kde se ples konal. Na rozdíl od těch, kteří na chodbách ještě naposledy točili různé otočky a podobně, jsem byla ráda, že jsem si stihla obléct šaty ještě předtím, než tohle všechno začalo.
Představte si tu nádheru. Už od hradu se táhlo teplo až k černému jezeru, nad kterým se vyjímal taneční parket s dlaždicemi připomínajícími ledové kusy poctivě naukládané vedle sebe v krásně sladěných modrých barvách, které tuhle atmosféru jen podtrhly. Prázdný taneční parket byl obklopený stoly, které dokonale ladily s okolím a na nichž lehce nafialovělé ubrusy pohlcovaly sněhové vločky a vyjímaly se nich mísy a talíře s občerstvením. Celá atmosféra působila neskutečně pohádkově. Sama jsem se docajdala k parketu a jen očima zkoumala všechny ostatní. Byl to dost divný pocit, vidět spolužáky a spolužačky ze všech kolejí v něčem jiném, než ve školní uniformě. Nemohla jsem se vynadívat na šaty profesorek, ale i spolužaček. Když profesorka Nobel konečně začala řečnit, bylo pozdě na útěk.
Na zamrzlém jezeře se odrážely světla z parketu a vše působilo jako jedno velké kouzlo. Jako sen, z kterého se málokdo chce probudit. Školní akce byla roztáhnutá po okolních pozemcích, stavění sněhuláka, sněhová bitva, klid v loděnici. V těch to vypadalo jako v romantickém filmu, světýlka, lampióny, lodičky. Už jen najít žabáka na políbení, aby se z něj stal princ, viďte?
Všichni se bavili, nebo alespoň to tak vypadalo, dokud teda slečna Nobel znovu nezačala vyvolávat účastníky taneční soutěže. V tu chvíli jako by mě utlo. Zamrzla jsem na místě a doufala jsem, že se už nebudu muset ani pohnout.
Účastnilo se jí děvet týmů, párů, kamarádů, kdo ví, jak tohle všechno pojmenovat. Myslela jsem si, že to bude sranda, že si něco odtancuju s Brájenem a všichni se budeme smát a bavit. No a vlastně to tak bylo. Na řadu jsme došli jako druzí, předvedli jsme naprostou improvizaci, protože Brájenovi padaly kalhoty a já půlku toho tance prožívala ve strachu, že mě pustí a něco si zlomím. No potlesk jsme sklidili a já byla ráda, že to bylo u konce. Jedno z vystoupení, které mě zaujalo nejvíce byl tým Chrizzy. Povím vám, no páni, sledovat jejich tanec bylo fakt něco. Měli to promyšlené do poslední chvilky. Úplně jsem cítila tu žůžo atmosféru okolo, no ve chvíli, kdy si servali šaty – ano, tohle vážně udělali! – jsem se musela začít smát. I když pod nimi měli jiné, byla to sranda. Byli super, vážně, popsala bych to jako vzrušující taneční kreaci dvou žížal, které uhýbají před kapkami deště, ale nakonec se rozhodnou, že jim déšť neublíží. Ze začátku to mělo ten svůj romantický říz a pak z toho měli takový dost divoký tanec a publikum pobavili a překvapili. Za zmínku taky určitě stojí tým Derinson . Jejich tanec byl… lehce agresivní, avšak plný emocí a pohybu. Nikdy jsem si nemyslela, že tancem se dá vyjádřit i nějaký příběh nebo emoce. No přesvědčili mě o opaku, protože v jejich tanci jsem to viděla. Nemají se ti dva rádi? Protože pokud ne, tak vážně nechápu, jak tohle mohli udělat skutečným. Viděla jsem v tom sice trochu jiný příběh, než tam asi měl být, protože to bylo určitě něco o lásce, ale mě přišli jako zamilovaní. Jako dva, co se snaží utéct od zbytku. A pak taky Kachničky na útěku! Ten pěkný kluk z Havraspáru by byl suprový kovboj! Myslím, že by mu to šlo. Jí taky, ale přece jen kovboji jsou lepší než kovbojky, no ne? Stříleli z pistolkových rukou a on ji chytil na konci do lasa a přitáhl si ji! Romantické, akční, prostě super!
Vlastně, všechna ta vystoupení měla něco do sebe, každé bylo něčím zvláštní, třeba dva tancující kluci spolu nebo zase tři stepující děvčata.
Profesoři poté nechali volnou zábavu, aby měli čas pustit i hlasování o nejlepším tanečním týmu. Valná část účastníků se rozběhla do všech světových stran, ať už do loděnice pouštět lampiónky a vyznávat si lásku, nebo stavět sněhuláky u Kamenného kruhu. Na Hradním nádvoří byla k dispozici sněhová bitva.
Na parketu se rozjela hudba, na jezeře se objevily brusle a všichni měli zábavu. Nechci nějak počerňovat náš profesorský sbor, ale ti se bavili hlavně alkoholem. A vlastně ne jen oni. Slyšela jsem dost zajímavých věcí o profesorce Swanové, ale to nechám v šuplíku pro případ, že dostaneme svolení na psaní bulváru. A pak přišlo to, na co většina čekala, vyhlášení!
Třetí místo získal jeden z týmů, kterým jsem moc fandila a to Derinson!
Druhé místo obsadily Kachničky na útěku, což bylo strašně super, protože jim jsem fandila taky.
No první místo se mě osobně dotklo nejvíc. Vyhráli jsme my, Žížatýlové. Podařilo se nám nakonec ukrást pár slov od účastníků, na které jsme se ptali, jak se jim taneční soutěž líbila a jaký tým podle nich byl nejlepší, hned o tom jejich?
„Taneční soutěž byla opravdu perfektní a to jak kvůli naší výhře, tak kvůli skvělé zábavě ke konci. Je radost se těchto akcí účasnit, čímž patří dík vedení, za skvěle pořádanou akci! No a nejlepší číslo bylo od týmu Chrizzy, především ta svlíkačka.“
-Bryan Finn Harrison, tým Žižatýlové
„Kdybych měl mluvit čistě jen za sebe, tak celková soutěž byla povedená. Sice to vyvolávání nebylo tak svižné, jak bych si přál, ale samotné výkony byly parádní a organizace ke konci taktéž. Kdybych si měl vybrat jeden pár, tak asi Jason a Suzzane. Jejich styl mi byl nejvíc sympatický.“
-Evan Chambers, tým Kachničky na útěku„Soutěž byla skvělá! A vůbec to neříkám, protože jsme s Evanem skončili druzí, to rozhodně ne! Všichni, kteří se nepřihlásili, pořádně prohloupili, protože to byla opravdu zábava. A čí tanec se mi líbil nejvíc? Tak samozřejmě, že náš… uhumuhm. Jason se Suzz či Chris a Izzy byli skvělí.“
–Alex Murphy, tým Kachičky na útěku„Soutěž se nám líbila, všechny páry odvedly skvělou práci a hned po tom našem vystoupení se nám nejvíce líbilo vystoupení… Třeba pár Derinson byl moc hezký a měli svoje vystoupení také moc hezky zpracované.“
– Tým Chrizzy
„Takže já a Clarie? A tančení? To přece nemůže dopadnout dobře! Letošní ples byl první a také dost možná náš poslední ples, kdy jsme spolu tančili jako pár. Zatímco Clarie si tančení očividně užívala, já sem se tam jen tak motal a dělal, že se vlastně nějak hýbu. Ta soutěž byla skvělá a asi jsme si jí i docela užili. (Furt si myslím, že to byl sen…) Nutno říct, že jsme tam vlastně ani nebyli jak pár. Jako tančili jsme spolu, ale to bylo spíš jako když se dvě kapky v dešti potkají a hlavě jakéhosi člověka. Prostě se tam objevily a tak jsou tam spolu. Nakonec nás to tančení fakt bavilo. Kupodivu. A který pár se nám líbil nejvíc? No, za mě…Já jsem dokonale ignoroval všechny ostatní tančící, takže vám fakt nedokážu říct, kdo byl jakej a jestli se někdo rozmázl. Ale za Clarie prý “Viky a Sol”, ať už je to kdokoliv.“
– Jerome D´Aboville, tým Clarome
„Nám sa tu s Jasonom najviac páčili páry s názvom Chrizzy a Žížatýlové. Myslím, že práve pár Christiana a Izzy sa v top trojke umiestniť mal, a to kvôli prepracovanosti ich tanca. Možno to bude znieť ako nadržovanie našim kamarátom a prípadne dvojčaťu, ale podľa nás boli vážne neskutoční. A o Bryanovi a Rositte si myslím osobne to isté. To prvé miesto bolo istotne zaslúžené.“
– Suzzane Derington, tým Derinson
„Bylo mi neuvěřitelnou ctí, že se se mnou Victorie chtěla ukázat na plese. Navíc ještě po tom co jsem do ní vrazil a ukázal jí tak svou neschopnost udržet se v pořádku na svých vlastních nohou. Cítil jsem lehkou nervozitu, když se mě zeptala zda s ní půjdu do soutěže, ale nakonec jsem na to kývl. Nejsem žádný skvělý tanečník, i když jsem v dětství bral hodiny tance. Neměli jsme moc času se na něčem domlouvat, protože jsme nebyli schopni se dohodnout na čase setkání, ale nakonec jsme si vybrali valčík. Nemůžu říci, že jsme byli nějak úžasní, ale užili jsme si to, protože to byla neskutečná zábava. Bylo to prostě SKVĚLÉ! Takže za mě musím říct, že taneční soutěž byla skvělá! A kdo se mi nejvíce líbil? Všechny vystoupení byli skvělé, ale myslím, že u mě to na plné čáře vyhrál Brájen s Rosittou! Oni byli neuvěřitelní. Bylo to super vystoupení. A já jsem se u toho neskutečně nasmál. Takže palec nahoru pro ty dva cvoky!“
– Solomon Skarsgård, tým VikySol
„Opravdu jsme ze soutěže nadšení, jelikož tanec je něco úžasného a zábávného, jen pro něj není při tom všem učení čas. Tudíž ta soutěž byla moc vítaným zpříjemněním věčného utápění v knihách. Nejvíce nás zaujal tanec Brájena a Rosí. Při jejich čísle se nám tajil dech. Opravdu bylo vidět, že oni ten rytmus mají v krvi, tak téže byli velmi sehraní, jako kdyby byli jedna duše. Jednoduše jejich vystoupení bylo dokonalé.“
– Tým Asijský bratři z rýžových polí
„No… súťaž sa mi veľmi páčila a myslím, že všetkým to išlo veľmi dobre, takže je ťažké povedať komu to išlo najlepšie. Páčili se mi.“
– Lily Hirk, tým Hlikas
„Mně se soutěž velmi líbila, byl to můj prví taneční zážitek. Všichni byli opravdu úžasní, nejvíc mě ale zaujalo dívčí trio, kde holky stepovaly, nepamatuji si ale, jak se jmenovaly. Bylo to jedinečné a step mám opravdu ráda.“
– Katherine Slice, tým Hlikas
Nakonec všechnu tu úžasnou zábavu a podívanou uzavřel nádherný ohňostroj. Mám pocit, že jsme teď profesorům i ostatním zaměstnancům školy moc dlužní, protože i přes všechno to zlé, co se teď okolo děje, nám dovolili zažít něo takového, jako byl tenhle ples. Pro mě to teda zážitek byl, nikdy předtím jsem na plese nebyla a vidět tohle všechno bylo jako malý splněný sen! Takže myslím, že nebude od věci, když poděkuji jak za sebe, tak i za mnohé z vás. Děkujeme vám!
Nostalgická R. Wildhame
0