O tom, že je Mrzimor zvláštní kolej, by se dalo povídat až až, no myslím si, že náš kolejní, který donedávna tvrdil, že jsme nejlepší kolej, začal po téhle kolejce svůj názor měnit. No abych nepředbíhala, začneme pěkně od začátku. (Jen vám teda už předem řeknu, že je Lewis strašný sobec – normálně má vlastní značku trika!)
Bylo nebylo, jedna kolej na hradě nestihla kolejku o letní škole. Jak už to bývá, my v Mrzimoru si poradíme vždy se vším a to už kdejakým způsobem. Navíc máme super mladého a hezkého kolejního, který má občas taky super nápady a tak vznikl plán, jak rozradostnit žluťásky i v tomhle období hrůzy. Ačkoliv jsem byla strašně skeptická a snad tisíckrát mu nadávala, že to není vůbec dobrý nápad, nakonec jsem s místem pobytu byla spokojená. Sluníčko, bazén, co víc ve svém věku chtít? Možná ticho, díky Tarlowe!
Tak či tak jsme zapojili naší skvělou primusku do toho, aby nám z děravého kotle poslala zbytek Mrzimorčat (Došlo někomu, že v tom slově je slovo morče?) pomocí přenášedla, no sama nedošla, neví o co přišla, ale pšt. Táborník, teda kolejní, je dobrý hostitel, co si budeme, jídla bylo dost, dalo by se říct až až, no taky tam bylo až až zvracení. Už zase předbíhám? Ale kdepak. Vážně, jen co se nám tam začali zjevovat, začalo to lítat. Prvním členem zvracející armády byl Collin. Když vlastně, on byl jediným ale zato dostatečným členem. Chudákovi Lewisovi pozvracel jak trávník, tak i bazén.
Objevila se tam hromada prváčků, které jsem skoro celý rok neviděla vylézt z pokoje, takže jsem byla dost překvapená a hodně nervózní, teda do tý doby, než se objevila Erika. Však to znáte, Erika rovná se hromada zvěře. A když říkám hromada, vážně hromada. Od Jonáše (tlustočerva) až po hafoně, kterého nemám tušení, kde vlastně vzala, ale těžko se divit když… Dobře, nepsat o Erice a jejím divném vztahu s Carterem, ale o kolejce. Tak jo. Hned po tom co skončila uvítací blinkací ceremonie, Erika utekla do domu
a Lewis začal se soutěží v pojídání muffinů. Tohle necivilizované přežíraní není nic pro mě, ale našemu Ezrovi se to zalíbilo. Přihlásil se i Tarlow
a v tu chvíli bylo rozhodnuto. Musím mu pomoct vyhrát. (Ne to nebyl důkaz přátelství, ale možnost ho šikanovat.) Když bylo odstartováno a ti dva začali pojídat, popadla jsem dva muffiny a začala je cpát do Tarlowa. Bylo mi jedno, že je má po celém obličeji a vlastně všude, byla to ale sranda.
Za chvíli už ale byl konec a soutěž byla odpískána. Ezra vyhrál hlavní cenu v podobě muffinového polštáře, zatímco Tarlow dostal osušku a már mrkvových muffinů, se kterými jsem za ním běhala po celý zahradě. Upřimně? Bylo to lepší než výhra! Teda dokud mě nehodil do toho poblitýho bazénu. Naštěstí jsem ho stáhla sebou, když v tu chvíli Erika! Vyvalila se z domu s hromadou fotek z Lewisova dětství! No a jelikož jsme šikovní, pár fotek jsme si vypůjčili. Buďte vůbec první a koukejte!
Krásná mezera mezi zuby že? Zajímalo by mě, jak se jí zbavil.
Každopádně zpátky ke kolejce! Zatímco Erika s Ezrou statečně bránili fotky před Lewisem s vodní pistolkou, já se snažila utopit Tarlowa. (Skoro mi to vyšlo!) A nakonec to i kolejní vzdal. Nechal fotky fotkama, nejspíš už pochopil, že budou využity proti němu, popadl Ezru za pas a i s ním skočil do toho poblitého bazénu za náma. A Erika hned na to!
Popravdě ten den byl tak k nezaplacení, že těžko popisovat ten zážitek, ale dovolím si říct, že to byla asi nejlepší kolejka, kterou jsem kdy měla. Když už začali prcci zívat, všichni začali lozit tak nějak do domu, protože přespávací kolejka je ještě lepší než normální! Lewis se někde ztratil s Ezrou, kterýho začalo bolet břicho, Gratchen s Collinem usnuli v obývaku, Maia se Stephanie zabraly Lewisovu ložnici a my tři, já, Erika a Tarlow, jsme si postavili stan uprostřed kuchyně, protože k ledničce s mlíkem a muffinama to bylo nejblíž. Než jsme zapadli, teď se dostávám zpět k prvním řádkům, okradli jsme Lewise o pár trik.
Ráno nás Lewis vzbudil a osobně všechny odevzdal zpět v Londýně.
A víte vy co? Ta kolej je skvělá. I když mi často někteří lezou na nervy
a občas mi hlavou blikne, že by mi bylo líp v Havraspáru, nevyměnila bych ani jednoho z nich, počínaje kolejním, konče tím blbem Tarlowem.
No, tak pac a pusu,
ta žlutá Wildhejmová