Kolejní akce

Kolejní akce Zmijozelu: Co to je v tom lese za skřeky?

Udivilo mě, když mi slečna Garden (Arden, pozn. red.) s panem Magnetem (Argentem, pozn. red.) řekli, že i letos budeme pořádat kolejní akce. Vlastně mě ze všeho nejdřív udivilo, odkud znají mé jméno a že vedu nějakou konej – nepřijde vám to blánivé? No, každopádně jsem pak alespoň byla o něco méně udivená, když mě šéfreptorka požádala o krátký resort (report, pozn. red.) z akce do časoplynu – věděli jste, že naše škola má časoplyn? Úžasné!

S pořádánám akce v Zaploceném lese (kéž by byl Zaplocený! Pozn. red.) byl nejprve problém. Víte, ten les je fakt obrovský a je vážně lehké v něm zaboulit. A ač tomu příliš nerozumím, hodně studentnů se tam bojí chodit. Dalo to docela práci, ale nakonec jsme objevili cestu, která se po menší úplavě (úpravě, pozn. red.) několika kouzly dala považovat za plně průchozí a bezpečnou. Cestu jsme pak zvýraznili mnoha lamoplenky (lampionky, pozn. red.) a nikdo ji nepřehlédl!

Inu, a co že nás do Zaploceného lesa přivedlo? Byla to prostromná (prostorná, pozn. red.), krásná mýtina, jakéhokoliv obyvatelstva naprosto prosta – tudíž ideální misko, když nechcete být příliš vidět. Tu jsme samozřejmě také patřičně vyzdobili a osvědčili, na černou holinku (hodinku, pozn. red.) bude dost času zase jindy. Stačilo do lesa natahat pár stolů, několik lamiček (laviček, pozn. red.) a jídlo a následně už nám chyběli jen studenti, kterých nakonec dorazilo hojně.

Se slečnou Gardenovou jsme zadrba- Eh, zahájily akci a začaly jsme s nějakým vystelováním. (Vysvětlováním, pozn. red.) Neměly jsme příliš složitý propan (program, pozn. red.), přece je neumoříme hned na začátku rohu, to uděláme až později. V podstatě cípem celé akce bylo najíst se a užít si trochu zábavy. Komu náhodou nebyly dost dobré buchty (buřty, pozn. red.), které se klasicky napichovaly na opékací vrut a opékaly se nad táborákem, pro toho tam bylo trochu kouzelnější jídlo.

Snad nejfretkovanějším místem celé akce bylo okolí stolu, na kterém se nacházela docela prostá miska – ta ovšem byla plná o něco méně prostých cuchátek. Pokaždé, když si nějaký student vzal cuchátko, mohl jej samozřejmě sníst, ale pak musel splnit úkol na jeho obavu. Snad právě díky tomu se stalo, že si příslušníci zimolezské koleje zatančili třeba Kolo, kolo mlíčný (mlýnský, pozn. red.) nebo kozáčka. O klanění se lamoplenkům ani nemluvě. Nu, a protože ke sběru (zpěvu, pozn. red.) nevyhnutelně patří tanec a naopak taky tak, dočkali jsme se přesběrání písničky Kočka leze dílnou.

Z lesa musely po čas akce pravděpodobně zaznívat poměrně zvláštní střepy (skřeky, pozn. red.), neboť v pokročilém stádiu večera došlo cuchátkové šílenství tak daleko, že se někteří z přítomných domnívali, že jsou vlkodrak nebo třeba taková velrýma. Karbonu (korunu, pozn. red.) tomu nasadil jistý pan Lake (Kale, pozn. red.), který se nechal zviklat k přenesení, že je princezna a už si to nenechal vycákat.

Ještě před totálním zešílením každého Zimoleza ovšem došlo k otěži (soutěži, pozn. red.) v pojídání marshmallows. Otěže se zúčastnili celkem tři studenti, jmenovitě tedy pan Gekon (Jeon, pozn. red.) a slečny Robasom (Robertson, pozn red.) a Maringot (Deringott, pozn. red.). Zprvu to vypadalo velice nadějně pro pana Gekona, ovšem ten pak nafouknul tváře a děsně z něj kapaly slipy (sliny, pozn. red.), tak nevím, jestli to byl nějaký divný vtípek či jestli byl snad vážně v koních. Slečna Maringot, ač se jedná o dívenku docela drobnou se cpala jako prskátko (prasátko, pozn. red.), což se těm marshmallownům úplně nezdálo, vlastně se ani nedivím, že jí k tomu jeden z nich něco řekl. Jen se tedy divím, že tím protestným prolejem (projevem, pozn. red.) bylo právě: “Mamíííí!” Nakonec tedy otěž vyhrála vskutku slečna Robasom, které tímto ještě jednou gratuluji.

Ráda bych řekla, že chlapcem, jenž měl na hlavě dobromorně kus chleba, to skončilo, ale nikoliv. Dokonce to neskončilo ani poté, co onen chlebový mlávěnec (mládenec, pozn. red.) vysekl dvě piruety. Každopádně svůj článek bych rozhodně zakončila tím, že ani mně se to nevyhlo a nakonec jsem z přičilení (přičinění, pozn. red.) vyšších (doslova) sil skončila naložená v kápi plné vody.

0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *