První soud lilií, III. část: Catham a Mendes u soudu – Mungo, nebo Azkaban?

Drazí čtenáři,

každý britský kouzelník jistě doufá, že bude brzy tato nechutná aféra, páchnoucí a vleklá více než ryba leklá (tímto se omlouváme Barbaře, nic osobního), za námi. O to více, že naší povinností je přinést vám záznam, který vám jistojistě zlomí srdce – zdá se totiž, že si Starostolec chce zchladit žáhu nejen na dětech, ale dokonce na dětech, které by měly dostat spíše příležitost k zotavení v oddělení duševně chorých. A nebo je to pouze chytrá hra, která jim má zajistit benevolenci soudu?

I to vás mohlo napadnout, pokud jste se účastnili přelíčení slečny Nirayië Catham, pro niž jako by byl letiferský rok v Bradavicích pouze elaborátní hrou na přežití se špatným koncem. Ale skutečně by byla takového uvažování schopná dívka tehdy teprve dvanáctiletá? A pokud ano, nakolik za své stanovisko může, pokud ji k takovému uvažování vedlo rodinné zázemí? Jablko ostatně nikdy nepadá daleko od stromu.

Posudek Nirayië Avanthiy Catham

Má těžce prolomitelnou tvrdohlavost a neochotu mluvit o svých motivacích. Taktéž má i odlišný smysl pro vnímání nebezpečí a vážnosti situací. Tvrdí, že její otec ji odmalička učil přežívání v nepříznivých podmínkách, což zahrnovalo tvrdý trénink v přírodě bez kouzel (to může být důvodem, proč nevnímá některé situace jako závažné, ačkoli jsou skutečně nebezpečné). V průběhu terapie neposkytla podrobné informace o aktivitách Letiferů ani o důsledcích své zvědavosti. Zmiňuje tresty, kterým čelila, ale konkrétně se o nich nevyjadřuje.

Je důležité pokračovat v terapii a dále zkoumat Niriny pocity ohledně svého zapojení do skupiny Letiferů a posledních událostí. Je důležité, abychom se soustředili na posílení její empatie, snížení její zvědavosti na úkor bezpečnosti a pomohli jí rozvinout schopnost vnímat nebezpečí a důsledky svého jednání. Bude také důležité zlepšit její porozumění etice a hranic v mezilidských vztazích. Její chování sice nemuselo být na první dobrou nutně zlé, avšak je jasné, že je tu jistá nechápavost vůči dobru a zlu.

Její kamarádka Lorayne se nechala slyšet, že je to malá, vystrašená, zranitelná dívka. Sama o sobě však slečna stále dokola všem tvrdí, že ji jen tak něco nerozhodí a že je zvyklá na drsné podmínky. Na začátku slavnosti, během které vtrhli do školy Letifeři, si myslela, že vedení školy zahájilo zážitkový program, což by se dalo považovat za vykazování poměrně sadistických a vlastně i masochistických tendencí. Takže se nelze podivovat tomu, že se několik studentů nechalo slyšet, že zatímco kolem vybuchovaly stoly a umírali lidé, slečna dál v klidu jedla svou večeři. Přidala se podle všeho ze zvědavosti, chtěla vědět, co se bude dít, zajímalo ji, jak chtějí Letifeři zajistit lepší kouzelnický svět, prý se i trochu bála o rodinu. Rodina má dobré vztahy s mudly a jí osobně mudlové nevadí. Letifeři se k ní prý chovali neutrálně, za porušení večerky dostala pouze hlídací hodinky, nikoliv trest, s nikým neměla ani dobré, ani špatné vztahy. Prý si sebe navzájem později už snad ani nevšímali. Neví, proč si ji mezi Liliemi nechali, prý jim ku prospěchu nebyla, ale když s nimi měli nějaké sezení, neodpovídala s odporem a možná proto jim odpovědi byly sympatické.

Na konec je nutno podotknout, že kromě této nebezpečné zvědavosti slečna na konci výslechu řekla, že bychom na ni klidně měli použít Cruciatus, abychom viděli, že mluví pravdu a nic nezamlčuje. Zřejmě jí to přijde v pořádku a jako adekvátní postup k výslechu. Zajisté nejednomu nepřijde myšlenkové jednání slečny v pořádku, proto je nutné, aby se jí dostalo opravdu kvalitní psychiatrické péče, protože to není člověk, který může volně chodit mezi námi.

Otázky poroty a Starostolce

S: Proč odmítáte mluvit o svých motivacích?
O: Není to tak, že bych to odmítala. Vlastně jsem to tady inspektorovi Brownovi řekla. Z obavy o rodinu – protože letifeři vyhrožovali, že budou špatně zacházet se zrádci, takže jsem si myslela, že by mohli ohrozit i rodinu takzvaného zrádce – a také proto, abych byla v přímém sledu událostí a mohla adekvátně reagovat.
S: Zmiňujete, že jste chtěla být v obraze. Že jste se přidala pro to, abyste ochránila své nejbližší a měla kontrolu nad situací. To je jistě pochopitelné, ale teď když vidíte situaci zpětně, máte pocit, že jste tyto cíle naplnila? A co vaši blízcí a rodina, souhlasí s vaším postojem?
O: Co se týká rodiny, ano, to se splnilo, všichni jsou v bezpečí a zdraví. Co se týká přehledu, nebylo to tak snadné. Oni nebyli právě sdílní se svými činnostmi a my, obyčejní studenti, jsme ani s lilií nevěděli nic, ať jsme se snažili vyzjistit alespoň to minimum. Takže s tím už nemohu souhlasit. Moje rodina se mi snaží být oporou, už mě nesoudí za to, co se stalo. Samozřejmě nebyli zrovna nadšení, když jsem se přidala k radikálům, řekli mi o své nespokojenosti, starší bratr mi dokonce vynadal. Ale v těžkých chvílích se mi spíš snaží pomoci vyrovnat se s následky mých činů. Neodsuzují mě.
S: Proč jste se přidala k letiferům?
O: Vím, že jsem riskovala, uvědomuji si to. A vím, že mé rozhodnutí nebylo správné, i když jsem chtěla mít v situaci, která by mohla nastat, navrch. Ale na druhou stranu jsem si myslela, že když se přizpůsobím a zůstanu v obraze, nehrozí, že by se zaměřili na mě a mé blízké. Ani já nejsem zbabělec, který prostě uteče do bezpečí. Chtěla jsem vědět, s čím mám tu čest, a ne přešlapovat v takové krizové situaci. Vlastně jsem nevěděla, do čeho jdu. Letifeři nás neseznámili s celým plánem a myslím, že nikdo z nás studentů nevěděl, co to znamená “spoutat své osudy” s Yaxleyem.
S: Nejste zbabělec, je to určitě dobrá vlastnost, ale zajímalo by mě, jestli si opravdu myslíte, že je větším projevem odvahy přidat se vědomě k někomu, kdo začíná své působení ve škole z pozice strachu a násilí, nebo si zachovat své hodnoty a stát si za svým závazkem se k takovým lidem nepřidávat.
O: Upřímně řečeno, nevím. Odvaha je trochu ošemetné slovo. Je těžké ho posoudit, když máte tendenci při rozhodování volit nebezpečnější možnosti.
S: Pokud to tedy dobře chápu, k přidání se k letiferům vás nemotivovala starost o svou budoucnost, nýbrž snaha dokázat svému okolí, že nejste zbabělec a dokážete si udržet jistou převahu v krizových situacích, kterou celý minulý rok dozajista byl. A v tuto chvíli svého rozhodnutí litujete, ale odmítáte jakoukoliv odpovědnost za to, co se stalo?
O: Ale to zase ne, nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Ano, lituji toho, co se stalo. Nemělo se to stát. Tolik lidí, kteří… ale zase… Já jsem k tomu nijak aktivně nepřispěla, ale jo, mám za to zodpovědnost. I když je to… tak trochu nepřímá.
S: Můžete se s námi prosím podělit o to, co… Nejméně příjemné… Se vám stalo pod vedením vašeho otce během vašeho, cituji, přísného tréninku v přírodě?
O: Když jsem byla malá, dostala jsem se do lesa, kde jsem ještě nebyla, takže to pro mě bylo opravdu neznámé prostředí. Musela jsem se dostat z bodu A do bodu B. A když jsem se týden toulala lesem, napadl mě tam jeden člověk. Byl to mudla, protože neměl hůlku, ale jenom nůž. Musela jsem bránit svůj život, pokud jsem chtěla přežít. To se mi podařilo, ale měla jsem z toho noční můry. To bylo to nejhorší, co se mi stalo. Ostatní věci se daly zvládnout.
S: Jste spokojená se svými předchozími rozhodnutími, nebo byste něco změnila? A pokud ano, co by to bylo?
O: Nejsem spokojená. Moje rozhodnutí byla nerozumná, myslela jsem si, že dělám správnou věc. A rozhodnutí, které jsem učinila na začátku loňského roku, bych změnila, protože jsem jednala zbrkle a neuvědomila si věci, které teď už vím.
S: Jak jste prožívala to, co se odehrávalo na hřišti na konci roku?
O: Myslíte, když jsem “zemřela”? Můžu říct, že ne zrovna příjemně. Bylo to celé dost… šokující.
S: Jaké máte představy o své budoucnosti, pokud tento soud pro vás dopadne příznivě. Jaké máte plány, čemu se chcete věnovat a s kterým z těchto plánů jste doufala, že vám letifeři budou moci pomoct a jak? Nebo snad byla vaše motivace jiná, než vidina dobré budoucnosti?
O: Pokud mě soud shledá nevinnou, ráda bych dostudovala a doplnila si vzdělání v oblasti péče o kouzelné tvory. Chtěla bych mít totiž rezervaci s testrály a případně pokračovat v rodinném byznysu chovu abraxanů, které chová můj dědeček. A pokud by mi oni měli pomoct, tak jedině ke klidnému podnikání v oboru. Že bych se nemusela bát, že mě přepadnou, i když nevím, proč by to dělali.
S: Jaký je váš vztah k ostatním studentům v řadách takzvaných lilií i mimo ně?
O: Neutrální. Některé skoro vůbec neznám, možná jen od vidění, a s některými jsem si vždycky alespoň vyměnila pár vět při setkání.
S: Jaký jste měla vztah s letifery? Znala jste některé z dřívějška, nebo jste je poznala až v loňském roce?
O: Ne, osobně jsem je neznala, jen jsem o některých věděla z doslechu. Poznala jsem je až na hradě. A měla jsem s nimi neutrální vztah. Nikdo mi neubližoval, ani mě neupřednostňoval před ostatními.
S: Já bych se rád zeptal, jestli za cokoliv, co jste během působení letiferů zažila, cítíte nějakou vinu. Jak je na tom vaše svědomí dnes? Straší vás něco alespoň ve snech?
O: Samozřejmě, vždyť i mojí vinou byli úspěšní, co se týkalo nedobytnosti školy. Jinak… Já jsem se ničím neprovinila. Samozřejmě mi bylo líto, když jsem se dozvěděla, že někoho nepatřičně ztrestali jen proto, že neměl na krku tetování. Skoro nespím, takže… Vlastně mě to pronásleduje pořád.

Rozhodli jsme se proto nepřikořeňovat případ slečny Mendes dalšími otázkami a nechat vás, abyste si názor udělali zcela sami.

Marylin Mendes

Byla na základě terapií hospitalizována a strávila nějaký čas u svatého Munga na psychiatrickém oddělení. Marylin je klientka, která se potýká s vnitřním hlasem v hlavě, který jí způsobuje nejistotu ohledně toho, jak s ním zacházet. I když hlas v její hlavě jí přímo neškodí, často s ním mluví nahlas, což vyvolává reakce okolí, které na ni může pohlížet s nedůvěrou nebo překvapením. Tato situace způsobuje Marylin nervozitu, stres a dokonce i panické záchvaty. Během terapie se Marylin rozhodla svěřit se svým traumatem z dětství, kdy byla znásilněna ve věku osmi let. Toto trauma je úzce spojeno se strachem ze tmy. Marylin také uvádí, že hlas v její hlavě, i když jí nevadí, jí pomáhá přežít.

Na terapie chodila pravidelně, avšak ani to nezajistilo, že by nepotřebovala psychiatrickou pomoc. Je ale jasné, že slečnu všechny negativní zážitky velmi ovlivnily a je proto dobré zvážit, zda neudělala svá rozhodnutí schválně. Nechala se totiž slyšet, že byla potřeba tato oběť a smrt mnohých, aby mohli jiní povstat a být mocnější. Je tedy jasné, že slečně jde o moc a přeje si, aby byla nadřazená ostatním. A taktéž zmínila, že nelituje svých rozhodnutí.

Otázky poroty a Starostolce

Soud (dále jen S): Jak si představujete svoji příští budoucnost. A nelitujete ani spolužáků, co to na rozdíl od vás nepřežili?
Obžalovaná (dále jen O): Mou příští budoucnost? Ráda bych dostudovala školu a dala se na stejné povolání jako zbytek mojí rodiny, a to je být famfrpálovou hráčkou.
S: Řekla byste sama o sobě, že máte sklony k sebe destrukci?
O: Ne, pokud máte na mysli sebevraždu tak ne, takové sklony nemám a nikdy neměla.
S: Proč jste nevyhledala pomoc dříve, když se u vás objevily problémy?
O: Dříve to takové nebylo, začalo to až po čase, ale uvolnění a úlevu jsem našla po svém.
S: Měla jste nebo máte nějakého kamaráda, anebo kamarádku, kteří se vám snažili pomoci, abyste se cítila lépe?
O: Moje jediná kamarádka, která je pro mě jako sestra, je moje sestřenice. Jinak jsem se moc jinými lidmi do nedávna neobklopovala.
S: Jak myslíte, že je třeba oběť, aby mohli jiní povstat a být mocnější? Kdo má podle vás právo rozhodovat, kdo má být oběť a kdo ten vyvolený? A pro všechno na světě odkud tento názor… Máte?
O: Odkud mám tento názor? Děda Mendes to vždy říká. Přestože nežijeme všichni v jedné vile, starší rozhodují o tom, jakým názorům se máme učit a poté je jen na nás, jak s těmito názory vynaložíme. Nezáleží na tom, kdo je oběť nebo kdo je vyvolený, smrt kohokoliv může jiné přivést k moci, ovšem to nejsou má slova ani názory.
S: Mohla byste nám říct, zda byste byla ochotna podstoupit vlastní oběť ve prospěch povstání a moci někoho jiného?
O: Svého života si velmi vážím. Když musím, budu za něj bojovat, takže jestli se ptáte, zda bych dobrovolně zemřela pro jiné, ne, stejně jako bych nebyla schopná zabít. Jde mi jen o moc a o to, abych přežila.
S: Sice jsme zde slyšeli psychologický posudek. Ovšem i přesto mě zajímá, co si myslíte vy? Řekla byste, že snad máte nějaký problém?
O: Samozřejmě, že svoje problémy vnímám. Kdyby ne, co bych to byla za člověka.