Úspěšně jste zvládli svůj třetí rok a přicházíte do toho čtvrtého. Místo ve famfrpálovém týmu máte už jisté, pokud jste na to celou dobu nekašlali, svoji přátelskou základnu taky a víte, že se rozhodně nechcete zabývat čtyřiceti předměty, protože se neumíte rozpůlit a už rozhodně nemáte náladu na to nemít čas si jednou udělat trochu času sami na sebe.
Vaše spolubydlící už máte prohlédnuté. Můžete prdět ve spaní bez strachu z přezdívky smraďoch-prďoch, vaše jméno je pevně zaseto ve Velmi křehkých vztazích koleje – a to ať už z hlediska romantického, tak toho přátelského, a vaše sociální role je jasná. Pravděpodobně se z někoho vám blízkého vyklube prefekt nebo kapitán, ale vzhledem k tomu, že se znáte už takovou dobu… to je vlastně jedno. Nebo se stane z vás! To ale nevadí. Vy už totiž víte, kde je vaše místo.
PS: A tak šel čas obsahuje špetku cynismu, tak ho berte s nadsázkou. Trochu pravdy zde ale také najdete.
Etapa čtvrtá – rozumbrada
Když přijedete do Prasinek, budete nostalgicky vzpomínat na prázdniny. No jo, zase skončili a vás čeká hora učení. Kolem vás pobíhá spousta malých prváčků a druháčků, kteří neví, kde hlavy složit, a vám je to docela fuk. Jakmile se na vás nějaký obrátí s dotazem, povytáhnete oba koutky úst, zavzpomínáte na svoje zelenáčské časy a poradíte. Bez problémů. Proč se nepodělit o svoji tříletou moudrost, kterou jste načerpali?
Školní oslava probíhá bez problémů. Už víte, že se musíte najíst předem, navíc nové zelenáče považujete za nový zdroj blahodárných bodů. Musí přeci doplnit ty díry, které jste způsobili tím, že jste vyškrtli tolik předmětů. Proto všechny motivujete kýváním, vlahými úsměvy a povzbudivými proslovy. Nejvíce se ovšem soustředíte na svoje staré známé. Na svoje famfrpálové spoluhráče, kamarády, ty, co s vámi vyrůstali. Přeci jenom je vám už čtrnáct, patnáct, a to je věk hodný skutečného mudrce.
Od čtvrťáků se budete dočkávat klasických odpovědí. Působí dojmem, že je jim všechno fuk, a když už jim na něčem záleží, provází to velmi dlouhými proslovy. Když večeře první den v Bradavicích končí, v klidu se nají a poté vyrazí do společenské místnosti. Pročešou si cestu skrz zelenáče a (ne)ználky a pokud nechtějí, žádný nevhodný dotaz je nezastaví… můžete je také nalézt sedět v kruhu u krbu, do kterého vás klidně přijmou. Nesnažte se je ovšem vyrušit, pokud se drží ve dvojicích! Hrdličky jsou velmi háklivé na svoje soukromí.
Rebélie k prefektům už se zde také v podstatě nevyskytují. Už stihli přijít na to, že s nimi nic nezmůžou, že je nejlepší akorát přikyvovat, aby se vyhnuli trestu, a všechno, ale naprosto všechno chtěj v klidu. Žádný hádky, žádný hroty, žádný zbytečný vyšilování, vždyť vo co de, je to jenom škola.
Prasinky si užívají plnými doušky. Jsou jedni z těch, kteří tam vychází mezi prvními a také se mezi posledními vrací. Začínají si uvědomovat cenu vlastní svobody, kterou cítí především mimo školu a o prázdninách. Také jsou o něco zodpovědnější. Když jim připomenete příjezd zkouškové komise, máchnou rukou a mluví o tom, že to je všechno za rok, a to je zas za dlouho.
Neboť touží po tom, aby vše probíhalo naprosto v pořádku, jsou mnohem pečlivější než v minulosti. Nosí si všechny potřebné pomůcky, nezapomínají na úkoly, protože si už umí uspořádat čas a přestože studium neberou mnohem vážněji než doposud, aspoň se tak dokážou tvářit. S profesory navazují osobnější vztahy, neboť tuší, že by jim v budoucnu mohli velmi dobře prospět. Jen tak mimochodem… nerušte ani čtvrťáka, co se bude bavit s profesorem. Pokud odvedete řeč na obyčejné Colovaria, dostanete pěkně za uši.
Rozumbradové jsou zkrátka v klidu. Působí dojmem, že je jim pomalu všechno jedno, vypustili tolik předmětů, že mají čas v podstatě kdykoli a na kohokoli, ovšem málokdy si ho udělají, protože většinu volných chvil tráví v klubovně, venku nebo ve velké síni. Moc toho po nich nechtějte, budou líní si vzpomínat na svoje rebélie, časy zelené nebo (ne)ználkovské. Puberta se zkrátka ozvala a nic jiného než VéKáVéčka je pomalu nebere.
To ovšem netuší, že se blíží pátá etapa. Pekelná etapa.
E. K.
0