Je to tady. Dosáhli jste té nejvyšší možné hranice, které jste mohli. Dostali jste se do sedmého ročníku. Vlastně ani nevíte jak. Když se podíváte přes rameno do minulosti, máte to takový lehce zahalený zapomněním, prazvláštní mlhou, která nejde odehnat. No jo, no jo. S příchodem dospělosti se nějakým způsobem protáhne do vaší hlavy i tetka senilita a strejda skleróza. Ale to nevadí. Jste léty zocelení studenti, kteří mají v hlavě pořádek a vědí, jak to zahrát na pravou i na levou stranu. Už zvládáte podání, backhand, forehand a dokonce i odrazit míček, když k vám letí moc rychle. A když vám dá protistrana eso? Tak to zvládnete. Přeci jenom…
-
-
Co by, kdyby?
Už několikrát jsem soužil vlastní hlavu otázkou, co by bylo. Kdybych nebyl takovej srab? Kdybych se prostě byl schopen zvednout ze svýho zadku, dojít za ní a říct jí, co mi celou dobu leží na srdíčku. Že mi souží mojí hlavu každý ráno, co vstanu. Že jí nemohu vyhnat z hlavy, co chodim po škole. Že po večerech ulehám s myšlenkou na ní.
-
Skrz naskrz #šestýročník
Chtěli byste se rovnou přesunout k září? Na začátek roku? Tak to vás zklamu. Největší problém mezi pátým a šestým ročníkem je totiž léto. Očekávání. Emoce napjatější než struna. Nejenom, že si během onoho měsíce do seznámení vaší osoby s výsledky zkoušek pravděpodobně okoušete všechny nehty do krve a budete se snažit všelijakými způsoby zabavit, nebudou vám ale stačit ani případně nabídnuté nehty vašich příbuzných. Zatímco z jedné strany budete na téma výsledků NKÚ neustále poslouchat „to by nedal jen troll“ (a věřte mi, vy se jako trollové budete cítit!), z druhé zase budou přicházet vtípky „při nejhorším můžeš dělat druhou kočku šafářovi, haha!“. Vtipný vám to nebude připadat ani…
-
Zápis do hodin – kdo nás bude učit a proč se přihlásit?
Vážení čtenáři, respektive studenti (ano, tento článek je určen vám)! Jedna minuta plyne za druhou, vteřiny ubíhají a termín spuštění zápisu do hodin se nezadržitelně blíží. Už za chvilku dostanete možnost přihlásit se na tolik hodin, kolik jen chcete, získávat tak pro svou kolej velmi důležité body a pomoci jí zvítězit v boji o školní pohár. Na začátek na vás však apeluji, abyste si vzali jen tolik hodin, kolik budete zvládat. Nečeká vás totiž jen docházení na hodiny, profesoři jsou zrádní a napaří vám tolik domácích úkolů, až vás z toho rozbolí hlava. Věřte mi. Ale o tomto můj článek není. Chci vám jen představit všechny letošní profesory a profesorky…
-
Skrz naskrz #pátýročník
Tak ono to konečně přišlo! Už vás všichni nepovažují za opravdová mrňata, však vám taky bude konečně těch šestnáct let. Kouzelné číslo, že? Sweet sixteen. Vaše první lásky už přešly a tak přicházejí ty vážnější, zkrátka kdo nemá kluka, nebo holku, nebo obojí, je úplně mimo a jednotlivé párečky se předhánějí v tom, kdo komu daruje víc čokolády. Takhle by se to mohlo jevit na první pohled profesorům, opak je ale pravdou. Zatímco první ročníky byly vyloženě o sociální interakci, letos přichází daleko tvrdíš režim, který nastolí dospělé profesorstvo během prvních několika dní.
-
Skrz naskrz #čtvrtýročník
Úspěšně jste zvládli svůj třetí rok a přicházíte do toho čtvrtého. Místo ve famfrpálovém týmu máte už jisté, pokud jste na to celou dobu nekašlali, svoji přátelskou základnu taky a víte, že se rozhodně nechcete zabývat čtyřiceti předměty, protože se neumíte rozpůlit a už rozhodně nemáte náladu na to nemít čas si jednou udělat trochu času sami na sebe.
-
Letní prázdniny aneb co s nimi
My, všichni studenti, musíme být rádi, protože máme konečně letní prázdniny! Sice už to nějaký ten pátek bude, co začaly, ale až teď mám prostor v časopisu. Říkali jste si, že nevíte, kam byste se mohli podívat? No to vám řeknu já, všemi milovaná Uyanga Sardinková ze Zmrzlimoru!
-
Skrz naskrz #třetíročník
První stupeň je za vámi. Už vás nebudou po nocích strašit ZKV, věčně se měnící profesoři a vážně nacpaná třída. Dostali jste se až sem, gratuluji! Ovšem tohle není konec. Tohle je teprve začátek.
-
Skrz naskrz #druhýročník
Tak vy jste tu etapu zelenáčů přežili, jo? Tak to si zaslouží gratulace. Ovšem nenechte se tím pocitem příliš ukolébat. To horší teprve přijde.
-
Skrz naskrz #prvníročník
Zdravím. Jmenuju se Enzo. Prostě Enzo. Když jsem nastupoval tenhle rok do expresu, porazilo mě vědomí, že už je to můj sedmý rok na škole. Vau. Najednou mi došlo, že víc jak polovina mého pobytu zdarma – pokud se jako cena nepočítá dennodenní pocení se při vybíhání schodiště a trhání nervů nad úkoly – je za mnou a já si prošel všemi začátečnickými etapami. Jsem v podstatě dospělej. Prakticky dospělej. Jako stvrzenku jsem dostal zkoušky NKÚ a čekaj mě OVCE – ťuk, ťuk, ať to nezakřiknu. A tak jsem se rozhodnul to tady shrnout ve formě menšího časopisového seriálu. Prvních šest dílů mi už hoví na stole, zatímco ten sedmý…