Chtěli byste se rovnou přesunout k září? Na začátek roku? Tak to vás zklamu. Největší problém mezi pátým a šestým ročníkem je totiž léto. Očekávání. Emoce napjatější než struna. Nejenom, že si během onoho měsíce do seznámení vaší osoby s výsledky zkoušek pravděpodobně okoušete všechny nehty do krve a budete se snažit všelijakými způsoby zabavit, nebudou vám ale stačit ani případně nabídnuté nehty vašich příbuzných. Zatímco z jedné strany budete na téma výsledků NKÚ neustále poslouchat „to by nedal jen troll“ (a věřte mi, vy se jako trollové budete cítit!), z druhé zase budou přicházet vtípky „při nejhorším můžeš dělat druhou kočku šafářovi, haha!“. Vtipný vám to nebude připadat ani pod vlivem pěti panáků a už si sebe samotnýho budete představovat jako prodejce kytek na Příčný ulici. A to v tom lepším případě. V tom horším vás totiž přepadne tuna prozíravosti, otevře se vám třetí oko a bude nad slunce jasné, že skončíte jako žebrák. A to i za předpokladu, že jste k jasnovidectví nikdy ani nečuchli.
Výsledky NKÚ jsou velmi důležité pro vaši budoucí kariéru a směr vašeho studia, proto není divu, že si z nich každý může ucvrnknout do gatí. Zatímco někteří studenti nad tím mávnou rukou a tváří se, jak kdyby se jim podařilo zdolat astronomickou věž bez zadýchání, další vykřikují do světa, že by jim někdo měl zlomit hůlku, protože se jim u praktické nepovedlo to a to kouzlo. Naštěstí v šestém ročníku se už dostáváte blíž k hranici dospělosti, a tak vám během prázdnin vaši kamarádi/příbuzní podstrkují pod nos všelijaké úkoly, aby oni pro Merlináše nemuseli jenom trošičku mávnout hůlkou. Chceš oběd? Uvař. No a co, že já bych to měl za pět minut a ty za dvě hodiny. Je tady bordel? Ukliď ho. No, je to dobré pro tvůj rozvoj. Naštěstí existuje něco jako alko-ehm, jako dětské šampaňské, kterým se regulérně slaví většina večerů. Oslava přežitého dne! A to v blízkosti vašich známých. Jednoho dne vám přijdou výsledky NKÚ, zjistíte, že jste prošli a veškerej stres jste si prožili úplně zbytečně. Což znamená, že druhou polovinu prázdnin můžete v klidu prokal-ehm, prokadi-ehm, produktivně využít. A to se vyplatí, ne?
<i>PS: Skrz naskrz obsahuje špetku cynismu, tak ho berte s nadsázkou. Trochu pravdy zde ale také najdete.</i>
Etapa šestá – mamtovkapse
Toužíte po hledání otrávených výrazů puberťáků? Toužíte se naplno setkat s něčím, před čím vás varují před každým pohlavním stykem? Ano, studenti se pomaličku ale jistě dostávají k prahu dospělosti, a to nějakým nevysvětlitelným způsobem mění jejich osobnost. Puberta. Tak hezky to zní. A tak špatně se tahle individua učí. Pojďme se na ně podívat zblízka.
V prvé řadě mají nutkavou potřebu se s někým oblizovat. Ideálně někde na veřejném místě, ať o zamilovaných hrdličkách každý ví a ideálně mimo zraky profesorů, neboť dobře tuší, že by za to mohl přijít školní trest – na pokusy o zamotání jazyků do uzle totiž není nikdo zvědavej. Co se týče Mamtovkapsáčů, ti jsou ovšem se sebou nadmíru spokojení. Většinou. Mají totiž partnera, školu mají v kapse, protože to tady přece už jenom dobře znaj a v případě toho, že by se přišlo na nějakej ten jejich problémeček, tak se z toho přece ladně vykecaj. Ředitelka je v podstatě jejich kámoš, kdo jinej by studoval šestý ročník, když ne oni?
Problémky ovšem nastávají v emoční rovině. Společně s tím, jak se dostanete do kouzelné fáze šestého ročníku, stupňují se také komplikace ve vašem životě. Zatímco dříve vám známka „dobrý“ způsobila pěknou vrásku na čele a v hlavě vás drásala otázka „co tomu sakra řeknou moji rodiče?“, společně s tím jak rostete, jdou tyhle potíže stranou. Starej páprda a páprdové, co je jim vůbec po tom, co mám za známky, už jsem velkej/velká! Tohle si samozřejmě v hlavě neříkáte, jenom vám to letargicky opakuje povědomí a vy se mu s klidem podvolíte, protože k čemu zapojovat mozek, když vám začalo diktovat cestu něco trochu jinýho.
Známky jsou brány čím dál tím s větším odstupem, ale na druhou stranu se zase stupňuje vaše schopnost (ne)zvládat vztahy. V páťáku jste si zkusili s někym randit, možná chodit, nyní se ale na vašem renomé viditelně podepisuje, jakmile na svém listu lásky nemáte alespoň jednoho člověka. Zatímco u chlapců se cení vysoký počet samiček, u dívek se zase oceňuje cnost a nízký počet samců. V případě toho, že jsou tyhle nepsaná pravidla porušena, chlapci jsou označováni za „nímandy“ a dívky zase za „děv(oč)ky“. V případě toho, že jsou pravidla dodržena, chlapci jsou označováni za „děvkaře“ a dívky zase za „frigidky“. Není cesty ven, vždycky se do toho nějak zamotáte, ať chcete, nebo nechcete.
Je to těžký a složitý sociální svět, ve kterém je ještě těžší najít si svoje místo. V jednu chvíli chcete být „slušná dívka“ a v další vám někdo řekne, že jste „slušná dívka“ a vám to hrozně vadí. Při tom časem přijdete na to, že je to docela jednoduchý – zkrátka musíte zjistit, že vám zas tolik na názoru ostatních nezáleží. Problém je v tom, že kdykoli jdete kamkoli, tak kromě toalety se musíte neustále střetávat s jinými kouzelníky, ani tu ložnici nemáte sami pro sebe. To znamená, že jste neustále pokoušeni nějakým tím lidským vlivem a to se ne vždycky dobře zvládá.
Pomluv je více, vaše dušička křehkého adolescenta je nalomena, a tak dochází k čím dál častějším výkyvům vzteku, plakání na záchodech a k zhoršování známek. Ke konci roku jak kdyby vám ale nad hlavou přeletěl anděl a rozhodl se vám dát trochu toho rozumu. A víte co? Já mám rád hrdiny, co se plazí po dně a v poslední chvíli se zvednou. A to přesně platí na Mamtovkapsáče. Protože najednou zjistěj, že maj ty kapsy děravý, že celej rok řeší nedůležitý blbiny a to relevantní jim utíkalo před nosem. Vylepší si známky, v hlavě se jim to projasní a jsou připraveni na další prázdniny. Na život.
Na tohle všechno přijdou. A během léta se jim tahle životní filozofie „mám se rád“ vskutku rychle vykouří z hlavy. Ale tak co, bez chyb by to přece nebyla sranda, ne?
E. K.