Zdravím veškerou kouzelnickou společnost! V posledním článku jsem vás zasvětila do situace, jaká vládne na Stříbranově během toho, co se děje ve Skotsku na škole čar a kouzel v Bradavicích. Dny se mění v týdny a s nimi se změnila i situace panující na zmíněné skotské škole pro mladé kouzelníky. Ve zkratce – banda smrtijedů, kteří si s hrdostí říkali Letifeři, obsadili školu a terorizovali mladé studenty, z nichž někteří utrpěli opravdu závažná zranění a rozsáhlá traumata.
Koncem roku však náhle byla veškerá bezpečnostní opatření na Stříbranově zrušena a studenti posláni urychleně domů, až na jisté výjimky studentů, kteří buď neměli na letní prázdniny kam jít a nebo domů nechtěli z jiných nespecifikovaných důvodů. Kouzelnická společnost v celé Severní Americe bzučela jako dráty vysokého napětí (takové sloupy vedoucí elektrickou energii ve světě nečarů, které skutečně podivně bzučí, stojí-li při nich člověk dostatečně blízko), a nebylo se čemu divit. MAKUSA mlžila jak se jen dalo, a tak jediné zprávy, které čarodějky a kouzelníci u nás v Americe měli, byly přímo od někoho z příbuzných z Británie, kde, dle všeho, jejich milované děti byly stále zavřené ve škole. A jelikož začaly letní prázdniny, nic nenaznačovalo tomu, že by se to snad mělo v nejbližší době změnit a děti tam budou zavřené kdo ví na jak dlouho.
Vše se však změnilo v polovině července, kdy Samantha Hamilton, ředitelka Stříbranova, vydala veřejné prohlášení do Magic Times, a její zpráva se rozletěla rychlostí blesku. Samotné se mi podařilo získat s ní pár minut o samotě, kdy mi u sebe v kanceláři ve Stříbranově připravila kávu, a byť vypadala neskonale unaveně, odpovídala s ochotou, jakou bych od ní po jejím posledním rozhovoru čekala jen sotva.
,,Je to tragédie, co se stalo v Bradavicích, to nikdo nepopírá. V polovině července jsem byla doslova zavalena přívalem sov, které dorazily až z Británie. Britské Ministerstvo kouzel konečně přišlo na způsob, jak do školy proniknout, a zachránit tak nevinné dětské životy, ale bohužel, ne u všech se to podařilo. Musíte pochopit, slečno Weber, toto téma je nanejvýš citlivé a nemohu prozradit veškeré informace, ale Letifeři dle všeho již nikomu neublíží a nevinné děti, které byly nucené ke spolupráci s těmi vrahy, skončily stejně jako oni. Dovedete si představit zdrcenou matku, která čeká na své dítě k převzetí po tom strašlivém roce, a ono se nikdy neobjeví? Ta nebožátka se stala svědky smrti nejen svých tyranů, ale i svých spolužáků, přátel, sourozenců… Příšerné. Myslím, že si nikdo z nás neumí představit trauma, s jakým se nyní potýkají.” Ačkoliv jistě s rozhovorem počítala, bylo to velmi emocionální jak pro ni, tak pro mě samotnou. Jak řekla, jedná se o tragédii. Ale co dál?
,,Vidíte, slečno Weber, a to je právě věc, do které nijak nevidím ani já. To, co bude následovat, je již pouze záležitostí Bradavic a Ministerstva, nikoliv má. Co mou záležitostí ovšem je, je starost, jak to bude následující školní rok se Stříbranovem. Rodiče jsou v ráži a nemám jim to za zlé, koneckonců, zpřísněná bezpečností opatření na velice benevolentní škole jsou, zdá se, zcela barbarská.” Odmlčela se ředitelka, až jsem si na moment myslela, že rozhovor je u konce. Už už jsem se zvedala, když opět promluvila. ,,Zároveň počítám, že mi přibyde několik nových studentů – co jsem tak vyrozuměla z toho, co mi bylo řečeno v hulácích rodičů či dopisech studentů samotných, někteří z nich se nejspíš přestěhují od toho masakru tak daleko jak jen to jde – a to je v tomto případě právě Amerika. A nyní, když mě omluvíte…”
S tím jsem ředitelku ponechala její kanceláři a vydala se nazpět do své vlastní. Co se nyní stane se Stříbranovem? Opravdu může škola očekávat jak ztráty, tak nábory nových – možná staronových – studentů? Budou rodiče prahnout po odvolání ředitelky Hamilton za to, že si dovolila zpřísnit bezpečností opatření, přestože všechny děti na konci roku propustila?
Více se dozvíte v dalším článku!
Za redakci Sonorus,
Odette Kimberly Weber, reportérka Magic Times
0
