Zní to pěkně, že? Takové veselé čísílko, škoda jen, že se to nestalo ještě v pátek třináctého. Pro ty méně informované, následující řádky budou hromadou (ne)podstatných informací ze třináctého sletu, konajícího se v Brně o víkendu 28. 9.-29. 9. Ovšem, pro malou skupinku dobrodruhů slet začal již v pátek, kdy poprvé otevřeli dveře srubu tři a půl jedinci! Jejich první pohled byl tak skvostný, věřte mi, zažila jsem to! (Nebylo to zas tak super, jelikož první co jsem viděla, byl pavouk byla akromantule velká jak moje dlaň.
Přeskočím-li první večer plný nic nedělání, kytary, monopoly a banánů, dostanu se až k ránu, kdy už se nedočkavě čekalo na zbývající členy tohoto komorního sletu. Neberte to zle, slety jsou super, ale víte, co je ještě víc super? Když jste na sletu s kámošema! Rozeznělo se klepání a zpoza dveří byl slyšet Slinčin hlas, což značilo jediné, přišla společnost.
Nějaké pořádné seznamování nebylo potřeba, jelikož jedinými dvěma nováčky byla Emily Andělková z Neblouše a nějaké malé blonďaté klíště, které se na mě přilepilo ve vlaku, a proto mohla zábava započít! Po svým prvním sletu bych nikdy nevěřila, že někdo nový může zapadnout do kolektivu tak rychle, ale věřte tomu, u Emily tomu tak bylo. Prostě jako dílek puzzlí do téměř složeného obrázku.
O 90% zábavy se tentokrát postarala Slinka, která teda nebyla jako krkavčí máma (až na tu kinder čokoládu, kterou mi ani nenabídla) a dělila se jak
o super úkoly, tak i o body (a že jich bylo požehnaně!)
Mezi jeden z úkolů, který jsem fakticky proklínala, byly hlášky z filmů. Jelikož jsem je viděla naposledy před triliónem a padesáti lety, bála jsem se, že zvořu naprosto všechno. Upřímně? Moje sociální interakce s mou levicí v podobě Eriky a a Brájena a pravicí v podobě Swanové, Emily a Wallyho dokázala vytáhnout velké maximum. Ovšem při pohledu na Cynťáka jsem se cítila jako vyděděnec. Ten potvorák měl plnej počet (tady smrdí protekce!). Nakonec z něj vypadlo, že tejden zpátky viděl snad všechny díly, takže… No, prostě Havraspár, co víc říct!
10% zbylé zábavy zaobstarávalo to dítko, které nedalo nikomu ani pět minut pokoje a všem dokázalo, že otravnost máme prostě v rodině. (A už jen od pohledu můžete vidět, že aspoň Wallymu vůbec jeho přítomnost nevadila, jelikož se z něj tímto dnem stal strejda Andy,
za kterým prej pojedeme někdy na výlet.)
Jedna z dalších soutěží byla hádat citátky ze stránky, povím vám – “*No Adelle není blbá.* //Nejsem blbá…// Bowene já nejsem blbá…” – je prostě legendární a toho se už chudák Martellová nezbaví. Všechno bylo uhádnuto, splněno, křížovka vyluštěná, vlaječky nakreslené a vsadím boty,
že jsem zapomněla na super zmatený příběh o botičce nebo o tom, jak Verity dostala poníka, ale prej to nemám přehánět s délkou!
A pak? Pak byl čas na obnovení loňské věcičky, která se nejspíš stane tradicí, protože ty večery jsou tak nejlepší… Ovšem, jelikož letos nepřijel Bowen a ohniště se samo zapálit nechtělo, trvalo o trochu dýl, páč my fakt nejsme skauti a nebejt té trojičky kuřáků, tak tam snad není ani zapalovač nebo zápalky. Nakonec se přece jen povedlo, když jsme vyslali mužskou část na dřevo a my zatím lenošily, teda tvrdě pracovaly, okolo ohniště.
Věřte nebo ne, ale ten večer byl prostě boží. Není nic lepšího než si sednout k ohništi, opéct buřty, děsit děti ufonama a havárkama a prostě si jen tak pokecat. Když začalo docházet dřevo a už se nikomu nechtělo dělat vůbec nic, byl čas se vrátit do chajdy a zahrát si Monopoly, které už z celého srdce nesnáším, protože mi nejdou.
Chtěla bych moc poděkovat Slince za přípravu sletu, na kterou jsem se sama vykvákla a taktéž všem jedincům, kteří v sobotu přijeli a to jmenovitě: Slince, Cynťákovi, Emily, Erice a Swanové. No a za sebe nejvíc děkuju teda ještě Wallymu
a Brájenovi, kteří se kvůli mně obětovali a strávili noc v zimě navíc, jen abych se nemusela bát pavouků sama.
Za mě fakt výbornej slet ♥
Pac a pusu všem, vidíme se na dalším!
Róza