Jak se to říká? Do třetice všeho dobrého? Asi ano! V našem případě to teda neplatí, protože všechny tři články jsou určitě výborné a já se za ně nemusím stydět. Snad. Každopádně! Opět k tématu! Na závěr jsem si pro vás připravil ne čtyři, ale dokonce pět týmů! Ale to už víte, pokud jste předešlý článek četli až do konce.
Máme tu lepší, ale samo sebou i horší týmy! Jak už jistě víte, já zastávám pravidlo, že nový rok znamená nové já. a to pro sportovní týmy platí dvojnásob! Někdo se zlepší, někdo se zhorší a samozřejmě, někdo zůstane stále stejným! Nikdy si ale nebudeme jistí, dokud to neuvidíme na vlastní oči! Proto nebudu dále zdržovat, pojďme se společně podívat na první tým, jenž bude bojovat o titul nadcházející sezóny!
Tým číslo devět: Holyheadské harpyje
Tým, který se postaral asi o největší převrat v novodobé historii? Dá se to tak říct! I přes fakt, že Harpyje nevyhrály ani jeden titul, určitě se postaraly minimálně o mnohem férovější sportovní prostředí! Kdysi totiž Harpyje odmítaly mít v týmu jakéhokoliv mužského hráče na znak protestu vůči nevyvážené formě příležitosti pro ženské hráčky, jež kdysi rozhodně nebyly v takovém hojném počtu, jako nyní. Tlak a forma protestů nakonec dosáhla takového vrcholu, že liga vyměnila celé vedení a ženám ve sportu bylo mnohem jednodušší a progresivnější formou zprostředkováváno a zařizováno angažmá prakticky kdekoliv a v jakémkoliv týmu chtěli.
Můžeme to vidět i na nadcházející sezóně, kde je zakomponování ženských hráček v dokonce ještě o něco větší míře, než hráčů mužského pohlaví. Po tomto převratu, který se odehrál mezi sezónami 1983-1986 Harpyje, jakožto znak plné inkluzivity, svolily a přijaly mezi sebe první hráče mužského pohlaví. Nyní je dokonce složení ve formátu 3:4 ve prospěch pánů, ale v rámci týmu panuje naprostý respekt bez jakékoliv toxické energie, která by narušovala vztahy jak na, tak i mimo hřiště. To byla taková menší historická minutka, teď si projdeme aktuální sestavu a její naděje.
Trojice, která se nám představuje jako střelecké jádro Harpyjí, je stejně jako minulý rok složená z Paige, Jasmine a Finleyho. Minulou sezónu se Harpyje uložily na konečné sedmé pozici ze všech třinácti týmů, co rozhodně není jakkoliv ostudný výsledek, a z mého skromného názoru jim trojice střelců pomohla. Hlavní problém, který od minule přetrvává, je ne úplně zvládnutá chytačská aktivita. Nyní se ale budeme soustředit na střelce. Paige je takové srdce, které se většinou stará o střeleckou strategii. Jasmine zakončuje a Finley se stará o střety. Šlape jim to vlastně dobře, minulý rok se jednalo snad o pátou nejúspěšnější střeleckou trojici ze všech. Zde teda vidím jen pozitiva.
Jakožto brankář a kapitán v jedné osobě se nám letos opět představuje Lachlan Lowell a jestli si říkáte, že už jste tohle jméno slyšeli, možná si ho akorát pletete s jeho bratrem Lovem. Oba bratři jsou kapitány svého družstva, Love vede Katapulty a Lachlan zase Harpyje. Kdo z bratrů je lepší je otázka nanejvýše záludná. Asi hlavně proto, že oba zastupují v týmu jinou pozici. Budeme se soustředit vyloženě na Lachlana. Ten svojí práci brankáře zaopatřuje velice kvalitně, vlastně se řadí do kolonky nadprůměrného brankáře. Jediné, co by mu mohlo být vytknuto, je chabá forma při vychytávání náhodných střel z vysoké vzdálenosti. Co mu naopak uniká v menším množství, jsou střely z nízkých vzdáleností a jiné akce z blízkosti obručí.
Nyní k již zmiňované nejslabší části sestavy a tou je chytání. Tento rok se na pozici chytačky objevuje Kelly a to se dá počítat jakožto pořádná změna oproti minulému roku. Snad k lepšímu. Kelly minulý rok sloužila v týmu Vos a zde její výkony nebyly vůbec špatné. Naopak, Vosy s její bilancí 7/13 dovedla na pátou pozici. Proto si asi Harpyje slibují zlepšení prakticky jediné, pro ně nejslabší, ale velice důležité části jejich hry.
Na formaci odrážečů poté máme Declana a Leonarda. Zde se nedá bavit o nějaké slabotě, naopak velice dobře zvládají většinové faktory odrážení, obranu svých hráčů a společně s tím i útok na protihráče. Zvládají spolupráci a společně s tím i solo akce, do kterých jdou většinu času naplno. Když se jim nedaří, je to opravdu výjimečná situace.
Harpyje mají dobře našlápnuto z minulého roku. Rozhodně si ale musí uvědomit, že řada na prvních pět pozic tabulky je poměrně dlouhá a v jejich neprospěch hraje fakt, že zůstali na konci roku zabrždění těsně před branami TOP 5.
Tým číslo deset: Wimbournské vosy
Desátým želízkem v ohni jsou Wimbournské vosy. Minulý rok předvedly krásný výkon, který je dostal až na pátou pozici tabulky. Co se týče historie klubu, jejich výčet čítá osmnáct titulů a řadí je tak na průběžnou šestou pozici ve výčtu všech týmů a počtu zisků titulů v jednotlivých letech. Jedinou změnou jejich klubu je chytač, jak už jsem předestíral u Harpyjí. Pojďme se tedy společně podívat, s čím letos pracujeme.
O střelbu se opakovaně budou starat Doris, kapitánka Joella a Theo. Paradoxně z jejich trojice je v akci dle statistik nejhorší Joella. Nechci vyznít jakkoliv zle, ale s její formou bych si ji osobně představoval spíš jako brankářku, každopádně jako kapitánka a stratég je absolutně výborná a to se projevuje i na týmu a jejich celkovém umístění. Jinak Theo je výborný střetař a zakončující; Doris umí výborně držet míč a její rychlost je pověstná. Možná bych si představoval, že by se Joella místo neustálého soustředění se na hru ostatních a snahu jim pomoci, zaměřila spíš na zakomponování vlastní osoby do týmové hry, ale to je spíš moje hnidopišská záležitost. Tým jim šlape dostatečně dobře, takže to vlastně není taková tragédie.
Tegan se stará o chytání a to vlastně velice uspokojivě. Několikrát si vzpomínám, že jsem byl přítomen na zápase a u něj jsem vlastně nebyl schopný vypozorovat mnoho chyb. Je si jistý svojí formou a schopnostmi. Nemá problém se střelámi z delších i menších vzdáleností, rychlost mu nechybí, styl jeho pohybů prostě překypuje jistotou a silnou formou. Pokud si zvládne udržet tuhle jistotu i do letošní sezóny, můžeme se těšit na další vynikající výkony.
Nyní ale k veliké změně, kterou družstvo zakomponovalo do letošní sestavy, a tou je chytač Oli. Oli je nováčkem ve veliké scéně, opět se totiž jedná o hráče Béčkového týmu Vos. Vlastně by to měla být z mého pohledu výměna bez většího problému. Je totiž neskutečně rychlý a soustředěný na hru. Když je na hřišti, neexistuje pro něj nic jiného, než Zlatonka a její chycení. Nejen, že hráče většinou dokáže předehnat, ale když už mu ve vzduchu někdo rychlostně stačí, má další problém. Oli je neskutečně spolehlivý v přímém souboji a ve strkané. Přímé kontakty pro něj nejsou problémem a vychází z nich většinově jako vítěz. Možná menší otázkou je, jestli na něj Áčkové hrozby od ostatních nebudou až příliš, ale já o něj strach nemám. V Béčku vyčníval, v Áčku se určitě jen tak neztratí.
Závěrem je pak odrážečská dvojice Kate a Leah. Možná asi aktuálně nejslabší formace v týmu. Dámy umí neuvěřitelně dobře bránit svoje spoluhráče a odrážet střely od nich, ale co už jim dělá větší problém je útočná hra na soupeře. S tím se stěží vypořádávaly hlavně u silnějších soupeřů, většina jejich nejsilnějších hráčů totiž nebyla jakýmkoliv způsobem ze strany odrážeček oslabena, a tak Vosy jednoduše přehráli.
Vidím před sebou silné družstvo, ale s několika chybami, které jim dost komplikují situaci v zápasech, kdy jde opravdu do tuhého. Potřeba je posílit odrážení a stabilizovat situaci u střelby. Poté by Vosy měly bez problému možnost hrát o mnohem vyšší pozice než je páté místo.
Tým číslo jedenáct: Kudleyští kanonýři
Opět bych si poprosil vlažný potlesk, protože se dostáváme k poslednímu členovi top pětky minulého roku. Konkrétně si Kanonýři odnesli třetí pozici, což je velice krásný výsledek. Stejně tak vsadili i oni na jistotu a ponechali svoji sestavu do puntíku stejnou jako minulý rok. V kompletní retrospektivě jsou na čtvrté pozici s celkovým počtem titulů zastavujícím se na čísle 18, stejně, jako Vosy. Rozebereme si tedy, kdo za úspěchem z minulého roku stojí.
Jako střelecká kombinace se nám představuje Leslie, Kayla a Lestrat. Trio funguje bez chybiček, do všech akcí jdou jako trojice a ne jako jednotlivci. Všichni jsou hodně všestranní, do soubojů na přímo se většinou vrhají po dvojici a třetí poté podporuje akci na obruče. Přihrávací souhra tam je, zakončení dokonce funguje na principu střídání se, takže je jen těžké určit, kdo je zde ten horší a kdo ten lepší střelec.
Jakožto brankářku tu máme Lissabeth, která společně s tím funguje i jako kapitánka družstva a je také hlavní tvůrkyní strategií na každý zápas. Její schopnost analýzy jednotlivých hráčů protistrany, celkové zhodnocení a řešení situací je naprosto obdivuhodné. Jako brankářka představuje pokaždé velikou hrozbu. Možná bych jí přirovnal k Nooře z Tornád, protože z obou jde stejný strach a obě většinou volí podobné taktiky – dokonce mi někdy na tribuně přijde, že i pohyby. Tak jako tak, ani zde není zrovna med proti podobné síle nastupovat. Jako střelec bych asi spíš raději mířil do tribun než na ni.
Wanda je poté hnacím motorem chytačského pásma. Zde před námi opět stojí velice mrštná, prozíravá, vnímavá a rychlá hráčka. Dalo by se říct, že patří opět mezi výkvět toho, co nám minulý rok chytačská část mužstev nabídla. Stejně tak odpovídá i její výkonnost, která nám skončila na 8/13.
Jako poslední dvojici tu máme, jako už běžně sourozenecké duo Mirandu a Lea. Je to vlastně jediná sourozenecká dvojice, která hraje v jednom týmu, a dle mého je hrozná škoda, že takto nehraje více sourozenců, protože oni spolu fungují naprosto skvěle. Jsou tam, kde je potřeba, mají rozdělené role, Leo je spíš na útok a Miranda na obranu spoluhráčů, ale musím říct, že z nich a jejich akcí jde často velikánská diverzita, protože jsou schopní si bez problému své role i formace bleskově měnit podle stavu hry.
Kolem a kolem… jsou vynikající, jsou dobře sladění a titul jim minule utekl o naprostou setinku. První tři mužstva v tabulce byly celkově velice blízko a dělily je jen desítky bodů, což, jak všichni víme, ve Famfrpálu není moc. Proto mám velikou naději, že by tento rok mohl být ještě o kousek napínavější a zajímavější, protože všichni skutečně vypadají, že se budou prát do posledního dechu.
Tým číslo dvanáct: Wigtownští tuláci
Jednou jsem se sem dostat musel. Na pomyslné dno. Sice jsem rád optimistou, ale chci být taky trochu realistou. Tuláci za celou dobu svého působení v lize nezískali ani jeden titul a jejich aktuální sestava ani nenapovídá tomu, že by se měla situace v nejbližší sezóně měnit. Jejich sestava se nemění, zůstává stejnou jako minulý rok. Nechápu tedy proč se nemění, protože oni by změnu potřebovali asi jako sůl. Pojďme na to dřív, než si to rozmyslím.
Veronica, Malcolm a Tessa. Střelecká kombinace, která má na papíře svoje využití, ale absolutně nefunguje jako tým. Všechny součástky, tedy čtěte hráči, by měli mít v týmu svoje místo a měli by se vzájemně doplňovat. Zde svoje místo mají, ale místo toho, aby se doplňovali, si vzájemně překáží. Nefunguje tam jakákoliv souhra, nefungují tam společné akce, nezdá se, že by se to jakkoliv zlepšovalo, naopak na konci sezóny už jsem já i kolegové z redakce spíš měli pocit, že to všichni vzdali. A tak by to přeci nemělo fungovat. Jestli zde je nějaká krize, měla by se řešit a ne jen přijmout.
Brankářem je Gabriel a nepatří mezi nejhorší brankáře, ale to by pro něj musel zbytek mužstva taky něco udělat. Zdá se mi, že Gabriel toho musel vydržet extrémně moc a musel být opěrnou páteří, která držela tým před úplným kolapsem, a za to by si zasloužil kapitána, protože by možná zvládl něco změnit, ale to bohužel nevypadá moc nadějně.
Chytání zaopatřuje Sebastian, který je i kapitánem, a řeknu vám, že tenhle klučina ještě rozhodně nedospěl do chvilky, kdy by mohl být kapitánem. Není moc dobře schopný korigovat ani řídit strategii, natož jednotlivé posty. Chytání taky není jeho excelentní parketa. Říkám si na co je týmu takový kapitán. Asi dost na nic.
Odrážení pak má jednu temnou a jednu světlou stránku. Lenox je nedostatečná v tom, co dělá. Snaží se dělat totiž všechno, ale nic nedělá na sto procent. Někdy brání, někdy zase útočí, ale neumí najít jednu tu parketu, kterou by zvládala s absolutním nasazením a dobře. Patricia na druhou stranu je neskutečně snaživá, soustředí se hlavně na obranu, ale zvládá i útok. Ale nedokáže zvládnout všechno jen v jedné osobě. A tady nám přichází hlavní kámen úrazu. Komunikace, interakce a synchronizace všech hráčů v týmu. Přijde mi, že většina hraje jen za sebe, a ten malinký zbytek se snaží ze všech sil, ale nemůže odehrát všechno.
Tuláci se trápí a trápit se nejspíš budou i nadále, jestli nedojde k nějakému většímu zvratu. Jejich kemp a soustředění právě probíhá, ale není už moc pozdě na to, snažit se zachraňovat něco, co očividně nefunguje? Jak rád říkám… ukáže čas.
Tým číslo třináct: Falmouthští sokoli
Naše poslední zastávka nás zavede k Sokolů. Ti, stejně jako Tuláci, udržují z minulé sezóny nízkou pozici, konkrétně skončili jedenáctí nad Káňaty, ale Sokolům se musí nechat jedna věc. Snaží se změnit svůj repertoár a dostat se někam jinam. Konkrétně změnili čtyři pozice. Zkusme se podívat, co přesně nám nabízejí nového.
Z minulého roku nám tu zůstala Cornelia, ale střelecky přibyly dvě nové posily a to Tatiana a Veva. Tatiana do stálé sestavy přichází z Béčkové skupiny a Veva zase z Francouzské ligy. Cornelii bych určitě označil za nejlepší střelkyni za minulou sezonu, jež vynikala hlavně rychlostí a držením camrálu. Sokoli už za sebou mají soustředění, takže mohu vycházet z toho, co jsem viděl, a zároveň z toho, co mi bylo řečeno. Veva je prý velice šikovná ve smyslu mrštnosti, takže když už se k ní míč dostane, je schopná se s ním probojovat až do soupeřova pásma. Tatiana na druhou stranu umí svoje spoluhráče ve střetech případně podpořit. Zakončení už je horší, ale pořád se na něm pracuje. Pravděpodobné je, že hlavním kanonýrem, co se střel týče, bude Cornelia. Řekl bych, že nic moc překvapivého.
U brankoviště zůstává Dorian, jenž je pro mne dost neurčitou součástí. Opět se totiž jedná o hráče, který v dobrém sestavení je schopný předvést výborné výkony, ale pokud tým nepracuje tak jak má, je pro něj dost těžké snášet tlak. Přirovnal bych ho ke Gabrielovi od Tuláků. Je schopný, ale pokud tým nepracuje, jak má, nepracuje jak má ani Dorian.
Jako chytače tu máme opět novou tvář a to Angelu z Nizozemského ligového poháru. Ze soustředění mohu říct, že spojení její rychlosti a chladné hlavy je neskutečně příznivé a povzbuzující jak pro tým, tak pro mne, jakožto diváka. Určitě si zapisuji a budu si na ni dávat pozor. U mne v hledáčku má jednu z vrchních pozic, protože by to mohla být jedna z hlavních chytačských hvězd této sezóny.
Jako poslední odrážečskou dvojici tu máme Dariana a Williama. Darian je stálice a kapitán celého družstva, William k Sokolům dorazil ze Spojených států. Dvojice z několika posledních tréninků vypadá poměrně sehraně, navíc Darian šel do sebe a skutečně se snaží pracovat na tom, aby mužstvo hrálo v uvolněné atmosféře, protože kdo by chtěl hrát v toxickém prostředí (ehm, až na Tuláky ehm). Pánové si očividně umí rozdělit pozice a role, umí se domluvit, a na to, že spolu nehráli ani jednu sezónu, mohu z jejich několika tréninků říct, že nevypadají jako čerstvě spjatá dvojice. Vidím jejich spolupráci pozitivně.
Někdo se poučí, někdo ne. Sokoli se poučili, šli do sebe a jejich aktuální sestava se mi moc líbí. Určitě patří mezi kluby, které mají potenciál se vyhrabat ze spodní části tabulky a útočit možná až na top 5 týmů. Jestli to bude na titul? Nejspíš ne. Ale vlastně můžeme být rádi, že vůbec někde začali a že se snaží!
Bylo to vyčerpávající a bylo toho hodně, přátelé! Měli jsem tu výherce i propadnuté. Dostali jsem se až na skutečný konec celého seznamu týmů.
Nemusíte se ale vůbec bát! Není to poslední článek, který od nás uvidíte! Můžete se určitě těšit na rozbor Mistrovství světa ve Finsku! Po začátku školního roku to nebude trvat dlouho a dočkáme se zahájení ligové sezóny! Do té doby vám přeji krásný zbytek léta a buďte hodní, lidi!
Za redakci Sonoru,
Atalas Zacharov
