Dnes jsem si pro vás nepřipravila rozhovor, ani to, co se děje v nějaké kouzelné nemocnici. Ale napsala jsem ředitelům a ředitelkám různých takových nemocnicí z Bulharska.
Jako první jsem napsala řediteli instituce спомагателна единица, tedy Pomocné jednotky, abych se zeptala, kolik mají nakažených a jak proti tomu bojují. Jeho odpověď zněla: ,,Nakažených je již dnes celkem málo. Dokázali jsme vyléčit zhruba dvě stě občanů. Bojujeme léčením a každotýdenními prohlídkami.” Z dopisu jsem měla takový hřejivý pocit.
Dále jsem napsala ředitelce institutu зелена болница, neboli již zmíněné Zelené nemocnice a vyzvídala jsem, jestli se situace nezhoršila a zjistila jsem, že ne.
Jako třetímu jsem napsala řediteli instituce надежда, takže Naděje a tázala jsem se, kolik mají nakažených a jak s tím bojují. ,,Nakažených je jen pár. Bojujeme s tím jak prohlídkami, tak vyhláškami a doporučeními. Lidé prostě poslouchají.” zněla odpověď tohoto ředitele.
A jako poslední jsem napsala ředitelce institutu първо хората, což znamená Lidé na prvním místě. Opět jsem se zeptala, kolik je nakažených a jak proti tomu bojují. Odpověď byla velmi uklidňující. ,,Nakažené máme tři a bojovat proti tomu nepotřebujeme.” říkala.
Děkuji moc za čtení všech článků o Dračích spalničkách!
Vaše Jenna Bailey
0
