To je název, panečku, což? Už se vidíte za volantem vlastního závodnického auta? Vnímáte vůni lektvarového benzínu? Slyšíte pneumatiky vrčet po uhlazeném asfaltu? Cítíte vítr ve vlasech? A ty mouchy v zubech? Nádhera. Tak teď na to všecko zapomeňte, protože se závodníma formulema nemá tenhle předmět nic společného. Naneštěstí. Místo toho si nachystejte hůlku, je tu další hodina nekonečného mávání, vztekání, naběhnutých žíl a házení dřeva o zem. Chudák hůlka. Ano, jde o další předmět, kde budete kouzlit do alelůja. Kdo by to na kouzelnické škole čekal, hm? Nevadí. Kouzelné formule jsou předmět, kde se naučíte základní kouzla. A nebudou to ledajaká kouzla! Sice nám je jasné, že většina z…

Studenti starověkých run se dělí na několik skupin. Někomu připadají naprosto nudné, ale docházka je docházka, že jo. Jiní jsou jimi naprosto fascinovaní. Ty poznáte podle toho, že během přestávky sedí v kroužku a vypadají, že vyvolávají Satana. A poté existují lidi jako já, kteří se je snaží chápat. Snaží. A ono ne že by ta snaha moc vycházela, jo. Ono se taky poměrně blbě popisuje, v čem ta snaha spočívá. Protože těžko říct, v čem spočívají takové hodiny starověkých run. Dost zmateně si začnete připadat už někdy v prvních deseti minutách, když na vás profesor vyvalí storku o tom, jak se jeden chlapík jménem Odin rozhodl pověsit na strom,…

Znáte takovou tu oblíbenou hlášku učitelů: “Ale tohle jste přeci už probírali v jiném předmětu, to si máte pamatovat!” ? Jo? No, tak tak právě ZKV je oním legendárním předmětem, který by vám podle logiky školského řádu měl dát základ ke všemu. A když píšu ke všemu, myslím tím absolutně ke všemu. Hodláte si ochočovat akromantuli? To přeci již znáte ze ZKV! Chcete rozjet výrobu lektvarů na dorůstání vlasů ve velkém? Opět ZKV! Hodláte vykrást Gringottovic banku za pomocí špendlíku a hlávky zelí? ZKV!   ZKV, neboli základy kouzelnické vzdělání, co to vlastně je? Jednoduše řečeno, TYRANIZACE.   Profesor, teda ředitel, (dá se na to sakra zvyknout?), to loni nazval rychlozpůsobem,…

Totéž platí pro celý článek. Gůd lak. Vidíte, jak se vám pomalu před očima formuje text? Rozvíjíte své vnitřní oko a čistíte svoji mysl? Gratulujeme! Právě jste se dostatečně zcvokli na to, abyste mohli začít s jasnovidectvím. Aby byla imidž jasnovidce dokonalá, doporučujeme se ještě pár dní nemýt, nechat si hárem prohnat hejno netopýrů a taky si sehnat nějaký fajnový hadříky. Dejme tomu, že obří svetr vaší babičky bude stačit. Případně vzít nějakou deku a pěkně ji vyválet někde v trávě. Třeba v ohradě na POKT. Co se doplňků týče, když už budete v té ohradě, poberte co tam najdete. Takový peří nebo kuří pařátek oživí i ten nejnudnější jasnovidecký…

Filozofie. Musím vás bohužel zklamat, dámy a pánové, ale ne, nebudete se tu učit o nikom jménem Fil, ani o nějaké Žofce. I když, kdo ví? Kdo ví, o čem se tu budete učit? A je to, co se učíte vůbec pravda? Je to vůbec reálné? Co je vlastně realita? Nejsou všichni a všechno jen výplodem fantazie nějakého studentíka spícího na hodinách Dějin čar a kouzel? Kdo ví. Tak moment. Jo, filozofie ví. Nebo si to aspoň myslí, že ví. Protože vlastně nikdo nic neví. Buďte v klidu, my jsme taky zmatené. Ale to v tomhle předmětu budete často. Filozofie je předmětem, který se zabývá všemožnými otázkami. Proč existují lidé?…

V moderně zařízené kuchyňce se kolem pultíku shlukuje skupinka kouzelnických dětí v černém hábitu. Uprostřed stojí profesor a vedle sebe má zajímavou věcičku skládající se z podstavce s mnoha roztodivnými čudlíky a průhledné nádoby. “Co to je? A co to umí?” volá natěšený studentský dav. Profesor jen pozvedne červenou jahodu, tak, aby ji všichni viděli, obklopí víčko na nádobě a vloží ovoce dovnitř. Poté velice opatrně zvedne prst, opět aby všichni viděli, že používá ukazováček a nikoliv prostředníček nebo palec, a následně prstíkem jemně stlačí jeden z čudlíků na podstavci přístroje. Místností se ihned rozlehne hlasité bzučení, stejně jako “Aaah!” a “Óóóó!” z úst udivených studentů, kterým se skrze průhledné…

Paráda, první problém, který nastává při tomhle předmětu, je naprostá nezkušenost. Ani jedna z nás tenhle předmět nenavštěvovala. No, jedna tomu sice šanci dala, ale po první hodině, kdy jí bylo strženo patnáct bodů a udělen krásný trollík, to vzdala (ano, já, Rositta, kdo jiný by brečel kvůli tomuhle?). Každopádně knížek o tom máme dost a dokonce naše spolubydla, prefekťácká, Wendy, je obecně na lektvary poměrně machr, jo. Pořád něco kuchtí. Někdy se jí dokonce podaří i krásný výbuch! Většinou u toho pak nadává, že prý se jí to nepovedlo, ale osobně si myslíme, že takový ohňostroj jednou za čas prospěje každé ložnici. A aspoň nemáme tak nudný strop.  …

Myslím, že po hodinách létání už nikdo nebude brát větu “vypadáš jako koště” jako urážku. Co je na košťatech špatnýho? Jsou rychlá, pružná, užitečná, takže díky, ráda se stanu koštětem. Ale ne. Berme to z pohledu člověka, nelétavce, který poprvé v životě padá dolů ze stromu volným pádem. Je vám zle, bojíte se smrti, nebo alespoň pár polámaných kostiček? Košťátko by se hodilo, což? Létání je ošemetná záležitost, která není stavěná pro každého. Pamatuji si svou první hodinu, ještě v loňském roce s profesorem jménem Brave, budiž mu zem lehká, kdo ví kam se zdejchnul. Košťat jsem do té doby viděla víc než dost, ale většinou stály v rohu kuchyně…