Vítejte u posledního dílu Toulek Stříbranovem. V předchozí části Isolt konečně porazila svou minulost a její příběh se víceméně uzavřel, ale co stalo se školou poté? Jak dopadla její rodina a jak se škola změnila do podoby, jakou známe dnes? To vše, stejně jako finální uzavření celého příběhu, pro vás chystají tyto řádky.
Reputace školy v následujících letech stále rostla. Původně nevelký žulový domek se rozrost v zámek a kvůli rostoucí poptávce po studiu na tomto institutu bylo přijímáno stále více a více učitelů. Všechny kouzelnické děti z celé Severní Ameriky chtěly být poslány na studium Ilvermorny, díky čemuž se ze školy postupně stala internátní škola jak ji známe dnes. Již v devatenáctém století měla škola svou mezinárodní pověst, které se těší dodnes.
Mnoho let byli Isolta a James společně ředitelkou a ředitelem školy a byli milováni mnohými generacemi studentů, stejně jako členy jejich rozrůstající se rodiny. Z Chadwicka se stal uznávaný a zcestovalý čaroděj, který napsal Chadwickova kouzla vol I.-VII., což jsou dodnes standardní učební texty na Ilvermorny. Oženil se s mexickou léčitelkou Josefinou Calderonovou a jejich potomci, Calderon-Bootovi, jsou dodnes jednou z nejuznávanějších amerických kouzelnických rodin.
Před vytvořením Kouzelnického kongresu Spojených států americkách (MACUSA) neměl Nový svět dostatek kouzelnických zákonů, pokud se zde dodržovaly vůbec nějaké. Webster Boot se tak stal něčím, co by se dnes dalo nazvat bystrozorem k pronájmu. Jednou, když pronásledoval obzvláště odporného temného čaroděje až do Londýna, poznal Webster mladou skotskou čarodějnici, která pracovala na ministerstvu kouzel. Mladý Boot se do ní zamiloval, a tak se rodina Bootových alespoň částečně vrátila do své rodné země, kde se Websterovi potomci vzdělávali v Bradavicích.
Martha, starší z Jamesových a Isoltiných dvojčat, byla moták. Ačkoliv byla velmi milována jak svými rodiči, tak adoptivními bratry, bylo pro ni velmi bolestné vyrůstat v Ilvermorny, když sama nebyla schopna provozovat vůbec žádnou magii. Nakonec se vdala za nekouzelnického bratra jednoho ze svých přátel z kmene Pocomtuc a žila od té doby jako nečar.
Rionach, mladší z Jamesových a Isoltiných dcer, vyučovala na Ilvermorny dlouhá léta obranu proti černé magii. Nikdy se nevdala a kolovaly řeči, že se na rozdíl od své sestry narodila se schopností mluvit Hadím jazykem. Tato fáma nebyla nikdy rodinou potvrzena, ale stejně dala za vznik dalším řečem, že byla odhodlána nepředat Zmijozelovo dědictví další generaci. Americká větev rodiny však nevěděla, že Gormlaith nebyla poslední z rodu Gauntů a tak rodinná line stejně pokračovala v Anglii.
Isolt a James se oba dožili více jak sta let. Viděli, jak se z domku stal žulový zámek, a umřeli s vědomím, že jejich škola je nyní tak slavná, že všechny známé rodiny z celé Severní Ameriky se dožadovaly vzdělávání jejich potomků právě tam. Najali zaměstnance, postavili koleje pro internátní studenty a šikovnými kouzly ukryli školu před zraky nečarů. A tak dívka, která snila o studiu v Bradavicích, založila jejich severoamerický ekvivalent.
Jak již bylo avizováno v úvodu článku, děj se nám tu uzavírá a série Toulek tím dospěla spolu se svým krásným kulatým desátým dílem ke svému konci. Isolt dosáhla svého šťastně až navěky, stejně jako její rodina žila téměř pohádkovým životem. Nezbývá tak, než se rozloučit a poděkovat všem čtenářům, kteří zůstali věrni této sérii až do posledního dílu. Tak tedy, u dalších článků tohoto plátku na viděnou.
Za redakci Sonoru,
Julian Dwayne Salinger
